23 C 356/2024-31 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základy byla žalované poskytnuta částka , částka, , dne , datum, byla uzavřena žádost o navýšení zápůjčky o , částka, a později o navýšení zápůjčky o , částka, , za což se žalovaná zavázala uhradit poplatek , částka, (dále společně jen „smlouva“). Peníze byly žalované vždy zaslány na účet č. , č. účtu, . Jistina i poplatek byly splatné dne , datum, . Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh uhradila , částka, . Touto částkou byla umořena smluvní pokuta a poníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaná zadala svoje osobní údaje. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta prostřednictvím skenu dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované po předložení příslušných dokladů. Celková výše dluhu žalované, ke dni podání návrhu, kterou žalobkyně požaduje, činí , částka, (jistinu ve výši , částka, , poplatek ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ; smluvní pokuta , částka, byla umořena úhradou žalované). K výzvě soudu, aby žalobkyně označila důkazy a označené listinné důkazy předložila, a to ohledně skutečnosti, že si od žalované vyžádala informace o poměrech, že konkrétně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, žalobkyně podáním ze dne , datum, sdělila, že nebude doplňovat skutková tvrzení, tudíž soud zřejmě rozhodne, že smlouva je neplatná vzhledem k § 87 zákona č. 257/2016 Sb.2. Žalovaná uvedla, že si žalovanou částku půjčila, kvůli dluhům manžela žalované jí žádná banka neposkytla finanční prostředky a tím, že jí byly poskytnuty rychlé půjčky, se dostala do kolotoče dluhů, z nějž se nevyprostila. Je si vědoma, že to byly chyba, dlužnou částku chce zaplatit.3. Žalobkyně se k jednání nedostavila, žalobkyně svou neúčast a neúčast zástupkyně žalobkyně omluvila podáním ze dne , datum, . Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně; vycházel přitom z obsahu spisu.4. Z listin označených „smlouva o zápůjčce“, „dodatek ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “ a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že celková výše zápůjčky činí , částka, , na místě podpisu žalované na listině označené „smlouva o zápůjčce“ je vytištěno: „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “ a na místě podpisu žalované na Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně je vytištěno: „, Jméno zainteresované osoby 0/0, , , datum, , číslo, “, na listinách vždy označených „dodatek ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “ je vytištěno: „, Jméno zainteresované osoby 0/0, , , datum, , číslo, “, resp. „, Jméno zainteresované osoby 0/0, , , datum, , číslo, “.5. Z upomínky ze dne , datum, , upomínky ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.6. Z předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů.7. Z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, ze dnů , datum, , , datum, soud zjistil, že dne , datum, z něj byla poukázána částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a částka , částka, , a to vždy na bankovní účet č. , č. účtu, .8. Z přípisu banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná, přičemž ve dnech , datum, a , datum, byla na uvedený účet žalované připsána částka celkem , částka, od žalobkyně.9. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.10. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.12. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:16. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalované. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná mohla seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.17. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.18. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykoná