13 C 313/2025-26 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel částku ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, . Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy beze zbytku nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem písemnou smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, , přičemž se žalovaný zavázal celkem zaplatit částku , částka, . V rámci předtištěného formuláře této úvěrové smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž měl takto žalovaný zároveň prohlásit, že smlouvu uzavírá jako podnikatel v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Z dokumentu s názvem transakční historie soud zjistil, že žalovaný měl na tento úvěr celkem zaplatit částku , částka, . Z výpisu veřejné části živnostenského rejstříku dále vyplývá, že žalovaný je podnikatelem, s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, druh živnosti ohlašovací volná, vznik oprávnění , datum, .5. Ze žádosti o úvěr pro podnikatele ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl, že žádá o podnikatelský úvěr ve výši , částka, , přičemž ke své osobě uvedl, že předmětem jeho podnikání je výroba a obchod a služby neuvedené v přílohách. Ke své situaci uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné vyživované děti do 26 let, dosáhl středního vzdělání. Ke své žádosti měl předložit občanský průkaz. Svou majetkovou situaci a příjmy však nijak dále nedoložil. Ke svému příjmu uvedl, že má dosahovat měsíčního příjmu z podnikání ve výši , částka, , jeho měsíční výdaje včetně výdaje domácnosti dosahují , částka, , tudíž čistý měsíční příjem má činit , částka, .6. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.7. Z dokumentů Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , přílohy smlouvy o postoupení pohledávek nazvané seznam pohledávek (kde žalovaný je uveden pod bodem , Anonymizováno, ) soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, (zaslání této výzvy nebylo osudu doloženo). Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, k úhradě dluhu do , datum, , přičemž podle podacího lístku byla tato výzva dána k poštovní přepravě dne , datum, .8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nad rámec výše uvedeného nic nepředložila.9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.10. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané tolik, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva.20. Soud v tomto směru nepřehlíží, že formálně tato smlouva byla nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a že dlužník (žalovaný) měl dle předpřipraveného formuláře prohlásit, že tento úvěr uzavírá v souvislosti se svou podnikatelskou činností, avšak nemá za to, že jen na základě toho, že je smlouva tzv. psána na IČO, resp. je v ní uvedena obecná předtištěná floskule, že se jedná o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalovaného, lze bez dalšího hovořit, že se jedná o takový úvěr, který se dostal z rozsahu regulace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud připomíná, že zejména v České republice, kde je rozsáhle aplikován tzv. Švarc systém, kdy osoby pro ekonomický subjekt nevykonávají pracovní činnost naplňující znaky závislé činnosti v základním pracovněprávním vztahu ale v podnikatelském vztahu na základě získání ryze formálního živnostenského oprávnění, je namístě zkoumat charakter daného vztahu, a zejména postavení příjemce úvěru. V opačném případě v případě pouhé formální akceptace faktu, že ve smlouvě je tzv. uvedeno IČO, s přihlédnutím k množství osob, které často pouze formálně disponují živnostenským oprávněním (a mají tudíž IČO), by soud poskytnul velmi jednoduchý návod k obcházení regulace obsažené v zákoně č. 257/2016 Sb., a to právě ve vztahu k těm nejzranitelnějším, ve vztahu k nimž bylo přistoupeno k přijetí této poměrně přísné veřejnoprávní úpravy regulace poskytování úvěrů. Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele, tudíž je nutné na ní nahlížet přísnější optikou a odmítnout jí tak poskytnutí ochrany slabší smluvní strany, rovněž v minulosti odmítla i judikatura – viz nález Ústavního soudu České