15 C 69/2026-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky jistiny , částka, , dále zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , když součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které žalovaný stvrdil. Dále tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdejovou stránku, přezkoumávají klientské informace. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , která měla být hrazena spolu s úroky v měsíčních splátkách , částka, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně první písemnou upomínku ze dne , datum, , kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil, a proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne , datum, , kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné než přistoupit k zesplatnění úvěru dne , datum, . Žalobkyně tímto výslovně uvádí, že žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. V návaznosti na uvedené požaduje v rámci tohoto řízení po žalované své nároky, konkrétně částku ve výši , částka, představující tzv. zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši , částka, , zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, zesplatnění úvěru. Žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz sp. zn. EPR , č. účtu, -5 dne , datum, , který však usnesením ze dne , datum, byl zrušen, neboť se nepodařilo žalovanému doručit platební rozkaz do vlastních rukou.3. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevyjádřil.4. Soud v daném případě nařídil ústní jednání, žádný z účastníků se k jednání nedostavil, zástupce žalobce se omluvil, žalovaný se neomluvil, ačkoliv byl řádně předvolán soudem v souladu s o. s. ř. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, , č. , hodnota, žalovaný na internetových stránkách společnosti vyplnil údaje a zaslal tzv. potvrzovací platbu, poté mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , částka , částka, byla zaslána na č. účtu žalovaného , č. účtu, . Z úvěrových podmínek žalobkyně se podává, že v případě, že se klient opozdí s úhradami podle smlouvy, účtuje žalobkyně takzvaně účelně vynaložené náklady na vymáhání, například na upomínku a s tím, že účtuje také poplatky za prodloužení splatnosti a za poskytnutí úvěru a za expres výplatu a dále účtuje smluvní pokutu za nezaplacení dluhu řádně a včas. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný jen neuhradil a že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, tzv. předžalobní upomínkou ze dne , datum, , když soud měl k dispozici i výpis podacího archu, prokazující odeslání této předžalobní výzvy. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela s žalovaným tzv. spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , prostřednictvím internetových stránek.6. V daném případě soud žalobkyni vyhověl pouze částečně, když dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný je povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijal.7. Dle § 2395 občanského zákoníku upravující smlouvu o úvěru, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo učiněného elektronickými prostředky dle zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářející důvěru v elektronické transakce, což znamená způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Dle § 1 odst. 2 o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatelů o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.14. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvr