Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí , částka, se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie a plynu v níže uvedených obdobích v odběrném místě na adrese , adresa, a částku , částka, za samostatné odpojení elektřiny v odběrním místě. Žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí , Anonymizováno, číslo , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, a Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny a ceníků elektřiny, má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě , adresa, a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy.4. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky , částka, za spotřebu elektřiny v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, . Po splatnosti vyúčtování uhradila žalovaná částku celkem , částka, . Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky , částka, za spotřebu elektřiny v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, . Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky , částka, za samostatné odpojení elektřiny v odběrním místě, a to se splatností do , datum, .5. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu , číslo, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, Všeobecných obchodních podmínek dodávky plynu a ceníků plynu, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr zemního plynu v odběrném místě , adresa, a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr plynu zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy.6. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky plynu v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, . a Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky , částka, za dodávky plynu v období od , datum, do , datum, , a to se splatností do , datum, .7. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky výzvu ze dne , Anonymizováno, , jak se podává z výpisu z poštovního podacího archu, danou k poštovní přepravě dne , datum, .8. Podle § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích tzv. energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.10. Podle § 62 odst. 2 písm. a) a h) a zákona č. 458/2000 Sb., zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je zákazník povinen uhradit výrobci plynu nebo provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení, a uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12b, a to od okamžiku zahájení této dodávky.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. V řízení bylo zjištěno, že nárokované pohledávky žalobkyně vyplývají ze závazkového právního vztahu jako vztah kupující a prodávajícího ve smyslu § 2079 a násl. o.z., když na příslušný vztah dále dopadají ustanovení zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích tzv. energetický zákon, včetně prováděcích norem technických. Vzájemná práva a povinnosti účastníků jsou konkretizovány v platných všeobecných obchodních podmínkách dodávky energie žalobkyní.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a plynu dle § 62 odst. 2 cit. zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaná nesplnila svou povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a plynu, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a plyn právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.14. Soud žalobkyni nepřiznal částku , částka, označenou jako poplatek za odpojení, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodných skutečností. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by v daném odběrném místě skutečně došlo k odpojení elektroměru ze strany společnosti , právnická osoba, ., ani že by jí tato společnost uvedený poplatek fakticky vyúčtovala. Žalobkyně zároveň nepředložila ani příslušné Ceníky služeb , právnická osoba, ., z nichž by vyplývalo, že cena za samostatné odpojení činí , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala ani samotné odpojení, ani existenci a aplikovatelnost konkrétní ceny, ani její následné přeúčtování ze strany distributora, soud dospěl k závěru, že tento nárok není po právu.15. Pokud jde o částku 2 x , částka, , označenou žalobkyní jako poplatky za upomínky, soud vycházel z povahy tohoto nároku. Žalobkyně ani neprokázala, že by a kdy žalované upomínky odeslala. Z předložených listinných důkazů, zejména smluv o dodávce elektřiny a plynu, lze konstatovat, že sjednání poplatku za zaslání upomínky v této výši není předmětem vlastních smluvních ujednání mezi účastníky. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě hradit paušální náklady za zaslání upomínky by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu občanského zákoníku a tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit paušální náklady za zaslání upomínky výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše paušálních nákladů k výši (významu) jimi zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady za zaslání upomínky je tak neplatné, když poskytovatel žádnou takovou povinnost nemá. Ujednání, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, ). Ústavní soud v nálezu sp.zn. , Anonymizováno, deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednaný poplatek přiznat (viz též § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Soud proto požadavek na zaplacení částky 2 x , částka, jako nákladů za zaslání upomínky nepovažuje za odůvodněný. Nelze přehlédnout, že poplatek za zaslání upomínky nebyl ujednán přímo v pojistné smlouvě, není tedy prokázáno, že se s výší tohoto poplatku mohl žalovaný coby spotřebitel seznámit. V ustanovení § 1813 a § 1815 o.z., se konstruuje domněnka, že jsou zakázána ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, soud tak požadavek žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslání upomínky ve výši 2 x , částka, nepovažuje za důvodný.16. Soud proto žalobu co do požadavku na zaplacení částky , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jako nedůvodnou zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrném rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .18. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty splatnosti či plnění ve splátkách.