Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 535 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem osobního automobilu registrační značky 8B7 9921, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 5. 2. 2024 do 8. 4. 2024, dále od 9. 4. 2024 do 8. 7. 2024 a dále od 24. 11. 2024 do 12. 1. 2025 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 166/1999 Sb., účinného do 31. 3. 2024 a dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“), účinného od 1. 4. 2024. , Jméno žalobkyně, vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období za první období dne 12. 6. 2024. za druhé období dne 27. 9. 2024 a za třetí období dne 30. 1. 2025, sestávajícího ze základu příspěvku 47 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč).2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný v rozhodné době, tj. 5. 2. 2024 do 8. 4. 2024, dále od 9. 4. 2024 do 8. 7. 2024 a dále od 24. 11. 2024 do 12. 1. 2025, byl provozovatelem nebo vlastníkem motorového vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení). Žalobkyně proto žalovaného vyzvala, za první období dne 12. 6. 2024. za druhé období dne 27. 9. 2024 a za třetí období dne 30. 1. 2025, k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu, během níž bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, vypočteného z denní sazby pro osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, ve výši 47 Kč, tedy částku 9 635 Kč (205 dnů x 47 Kč), resp. o částku 10 535 Kč (včetně nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč)). Následně žalobkyně, před podáním žaloby, žalovaného na zaplacení těchto částek, včetně nákladů na jejich uplatnění, ještě písemně upomenula předžalobní výzvou dne 21. 3. 2025. Žalovaný však žalobkyni doposud z tohoto právního důvodu nezaplatil ničeho. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil.5. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1, § 4 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb., dále z § 45, § 47 zákona č. 30/2024 Sb., § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.6. Vzhledem ke shora popsanému tak soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 535 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.