15 C 349/2020-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o půjčce dne [datum], [číslo] na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem [částka], který představoval úrok ve výši [částka], odměnu za zpracování a doručení ve výši [částka] a částku za administrativní činnost ve výši [částka], celkem 60 týdenními splátkami po [částka]. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši [částka]. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím 30ti denní lhůty pro úhradu poslední splátky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši [částka], kterou činila jistina ve výši [částka] a dlužný poplatek ve výši [částka]. Dále věřitel požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši [anonymizováno] ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná převzala peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni [datum] své pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno, žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala dlužna žalovanou částku. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek, s tím, že původní věřitel poskytuje úvěr v částce [částka], a že Zákazník se zavazuje zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce [částka], který představuje úrok ve výši [částka], odměnu za zpracování a doručení ve výši [částka] a částku za administrativní činnost ve výši [částka], a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí [částka]. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 15 smluvních podmínek v 60 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí [částka], když první splátku je Zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období, že poslední splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního období a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba], jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že uhradila na tuto smlouvu částku [částka]. 7. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila. 8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce [částka], což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka], a to pravidelnými měsíčními splátkami po [částka]. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právního předchůdkyně žalobkyně na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná si svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatila pouze částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně po vzniku práva na zaplacení zbývající části dluhu převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni a tuto skutečnost jí písemně oznámila. Žalovaná na úhradu zbylé části jejího dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána. 9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí půjčky došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti. 18. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ ho