19 C 27/2020-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaná o poskytnutí úvěru zažádala online na internetových stránkách [anonymizováno] poté, co vyplnila registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně prostřednictvím výpisu z účtu za období srpen 2019 a dále si vyžádala kopii občanského průkazu. Žalobkyně poskytla dne [datum] žalované na základě smlouvy převodem na její účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaná však úvěr řádně a včas nevrátila, a proto jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní marně vyzývána e-mailovou zprávou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalované splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] v 11:37 hodin smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaná je ve smlouvě označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit do 28 dní s poplatkem za poskytnutí úvěru v původní výši [částka], po uplatnění slevy ve výši [částka]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN činila 623 %. Dle čl. VIII. bod 7. smlouvy, ujednání o slevě či snížení jakéhokoli poplatku je podmíněno řádným splněním peněžitých povinností žalované a v případě nesplacení jakéhokoli dluhu řádně či včas, poskytnutí slevy nenabude účinnosti a žalovaná je povinna doplatit žalobkyni zbývající část poplatku za poskytnutí úvěru, tj. část, o kterou byl původně snížen. Pro případ porušení povinnosti žalované splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. Žalovaná smlouvu potvrdila prostřednictvím SMS kódu. 6. Žalovaná žalobkyni předložila v procesu uzavírání úvěrové smlouvy fotografii svého občanského průkazu. Žalovaná předložila žalobkyni výpis ze svého účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], ze kterého je patrné, že příjem žalované ze zaměstnání v tomto období činil [částka]. Žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalované částku ve výši [částka]. 7. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy o úvěru ničeho neuhradila. K zaplacení žalované částky byla žalovaná marně vyzvána e-mailem a dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] 2008 ze dne [datum], které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru. 10. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 11. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaná byla spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se spokojila pouze se zjištěním příjmů žalované v jednom měsíci a to potvrzením na běžném účtu, aniž by si ověřila, že žalovaná má tento příjem na základě dlouhodobé pracovní smlouvy, bude tedy v budoucnu schopna úvěr z nějaké příjmu vůbec splácet. Zcela však absentuje jakékoliv zhodnocení životních nákladů žalované, k tomu ani žalovanou žádné doklady předložené žalobkyní nebyly. Přístup úvěrujícího při zjišťování úvěruschopnosti tak byl zcela formální a nemohl vůbec reálně zhodnotit schopnost dlužníka úvěr splácet. Následkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost této smlouvy podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 13. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěryschopnost zakotvuje směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalované je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US [číslo]). 14. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou [částka], která představuje rozdíl mez