11 C 178/2020-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 29. 7. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], na základě rámcové smlouvy o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 5. 12. 2017 převodem na účet částku 8 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 4. 1. 2018. Této své povinnosti žalovaný včas a řádně nedostál, když neuhradil původní věřitelce ničeho. V důsledku prodlení žalovaného s vrácením jistiny byl žalovaný povinen zaplatit původní věřitelce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kapitalizované za období od 5. 1. 2018 do 49. 5. 2018 částkou 1 152 Kč. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3é. 10. 2019 s účinností ke dni 27. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalovaný neuhradil již ničeho, a to ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 7. 2020. Žalobkyně požaduje po žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 5. 1. 2018 do 31. 8. 2019 částkou 1 123,40 Kč a dále z dlužné jistiny od 28. 11. 2019, tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky, do zaplacení. 2. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podanou žalobu zpět pro částku smluvní pokuty, neboť nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 3. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 3 o.s.ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. vyžadován. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaný potvrdil dne 5. 12. 2017 prostřednictvím SMS kódu rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] uzavřenou s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitelkou, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku do 30 dnů, tj. do 4. 1. 2018. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný původní věřitelkou seznámen s právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 5. 12. 2017 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 8 000 Kč. Žalovaný původní věřitelce ani následně žalobkyni neuhradil ničeho. Smlouvou ze dne 30. 10. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 27. 11. 2019 na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 7. 1. 2020 odeslaným 9. 1. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 9. 7. 2020 odeslaným následujícího dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 8 000 Kč skutečně poskytla, avšak žalovaný ji právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, když neuhradil ničeho. Žalobkyně v řízení sice netvrdila a neprokazovala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18: [právnická osoba] proti [anonymizováno]. Naopak sama uvedla, že důkazy o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně zavinila svým zpětvzetím částečné zastavení řízení, tudíž ve věci byla procesně úspěšná pouze z části, a to z 87,4 % a žalovaný ze 12,6 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 74,8 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 368 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 500 Kč, tj. odměnou za 2,5 úkonu právní služby (§ 11 odst. 1, 2 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč a -) 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT), -) to vše zvýšeno o náhradu za 21 % DPH ve výši 168 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 74,8 % činí po zaokrouhlení částku 1 023 Kč. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.