13 C 213/2020-102 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 124 488,01 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 3. 2017 poskytla žalovanému právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), úvěrový rámec, na jehož základě žalovaný čerpal celkem částku 182 894 Kč, když žalovaný celkem čerpal částku 184 862,87 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 446 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 3. 2017. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný zaplatit, činila 230 184 Kč. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, poslední úhradu učinil dne 12. 9. 2019. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku ke dni zesplatnil 31. 12. 2019 a postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne 8. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 27. 1. 2020 zaslaným na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě. Žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení jistiny 120 698,31 Kč, dále je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení ve výši 107,88 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet 747 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru v částce 2 334,82 Kč (úrok z dlužné jistiny ve výši 7,9 %) a náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Nevěděl, že by s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel jakoukoli smlouvou, nevěděl o jakémkoli postoupení pohledávky na žalobkyni. Ze [anonymizováno] důvodů se z České republiky odstěhoval koncem roku 2019. Soud ve věci nařídil na den 23. 9. 2021 ústní jednání, z něhož se žalobkyně řádně a včas omluvila, žalovaný se bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ o.s.ř.“ /). 3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne 3. 3. 2017 vč. smluvních podmínek, přihláškou k pojištění, interním výpisem, výpisem z úvěrového účtu žalovaného, shrnutím podmínek smlouvy, odstoupením od úvěrové smlouvy z 27. 11. 2019 vč. podacího archu z 27. 11. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek z 8. 1. 2020 vč. předávacího protokolu, potvrzením o přijetí úplaty za postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. předžalobní výzvy, podacího lístku ze dne 27. 1. 2020, osobním dotazníkem z 2. 3. 2017, občanským průkazem občana Slovenské republiky a potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky a výpisem z úvěrovém účtu. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru/revolvingovém úvěru ze dne 3. 3. 2017 spolu se všeobecnými obchodními podmínkami bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 182 894 Kč, ve které byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Dále bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal splatit spotřebitelský úvěr formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 197 Kč, které obsahovaly úrok ve výši 7,89 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 230 184 Kč. Žalovaný celkem čerpal částku 184 862,87 Kč. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru spočívajících v povinnosti platit náklady za upomínání – 100 Kč s tím, že v jednom měsíci budou zasílány maximálně dvě, za první upomínku, a dále je tam zakotvena smluvní pokuta 0,1 % denně z částky splácení v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč. Z výpisu z úvěru ve spojení s odstoupením od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný úvěr i revolvingový úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, žalobkyně tak od smlouvy odstoupila a s účinností ke dni 31. 12. 2019 dlužný zůstatek zesplatnila. Dlužná jistina činila částku 23 210,72 Kč, dlužný úrok 3 437,43 Kč, pojistné 753,15 Kč a smluvní pokuta 1 556 Kč. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínala. Právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek z 8. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem částku 102 854 Kč. 5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalovaného jeho úvěruschopnost vyplněním osobního dotazníku s tím, že žalovaný pracoval ve [právnická osoba] jako automechanik od [číslo]. Při žádosti o úvěr předložil [číslo obč. průkazu]. 6. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, kde má rovněž evidován trvalý pobyt a kam mu bylo soudem doručováno. Soud se nejprve zabýval pravomocí českého soudu ve věci rozhodnout. Pro posouzení uvedené otázky ve vztahu ke Slovenské republice je třeba postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), jehož teritoriální působnost je dána - věc se týká členů Evropské unie, České republiky a Slovenska, časová působnost je dána - řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015, i věcná působnost je dána - spor ze spotřebitelské smlouvy o dodávce energií. Příslušnost zdejšího soudu je pak založena čl. 7 nařízení Brusel I bis, podle nějž lze osobu, která má bydliště v některém členském státě, žalovat v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, tedy kde byly služby poskytnuty. 7. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou je třeba smluvní vztahy založené po 17. 12. 2009 hmotněprávně posuzovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ nařízení Řím I“). Vzhledem k tomu, že nebyla provedena volba práva podle čl. 3, bude se podle čl. 4 odst. 2 nařízení Řím I spotřebitelská smlouva o úvěru se řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště (sídlo). 8. Ze shora uvedeného je zřejmé, že podle pravidel mezinárodního práva soukromého a procesního je v posuzovaném případě dána pravomoc českého soudu a použitelnost českého práva. 9. Sjednání úvěru je třeba posoudit podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona [číslo] Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZsÚ“), neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8). 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez