14 C 106/2020-72 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení celkové částky 19 286 Kč s příslušenství. V žalobě uvedla následující: Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 3. 9. 2018, na jejímž základě poskytla dne 3. 9. 2018 žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 58,77 % ročně splatit žalobkyni v 24 měsíčních splátkách po 1 302 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2018. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 13 025,92 Kč, dále v souladu s bodem 6.1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 5 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] v délce 30 dnů. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném v souladu s bodem 6.2 zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 200 Kč, tj. 6 x 200 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 2, 3, 5, 6, 13, 14 o délce 15 dnů. V souladu s bodem 6.3 pro prodlení žalovaného s úhradou splátky č. 13 splatné dne 17. 10. 2019 o délce 65 dnů došlo ke dni 22. 12. 2019 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se veškeré doposud neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny, která tak činila 13 025,92 Kč. Z této částky představovala jistina 12 159,95 Kč a přirostlé úroky 865,97 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 16 217 Kč. Za období od 24. 12. 2019 do 7. 7. 2020 (datum vyhotovení žaloby) požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (13 025,92 Kč) podle bodu 6.5 smlouvy vyčíslené částkou 2 566,91 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení sjednaného úroku v sazbě 47,13 % ročně z částky 12 159,95 Kč (jistiny) od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 12. 2019 dosáhne částky 37 497 Kč. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela především z údajů uváděných žalovaným, a to ověřením jeho osoby v registru SOLUS, RNKI, zprávou [právnická osoba], dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného, z něhož vyplývá příjem žalovaného ve výši 10 423 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena dne 28. 12. 2020 (náhradním doručením na základě fikce doručení na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a ze smlouvy o úvěru [číslo] dne 3. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 24 měsíčních splátkách po 1 302 Kč. Mezi stranami byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 58,77 % ročně. 7. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaný podepsal prohlášení při uzavírání smlouvy, jehož obsahem bylo potvrzení žalovaného o seznámení se s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a že byl seznámen s předsmluvními informacemi k úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému. 8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 9. 2018, včetně splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila toto oznámení pro žalovaného. 9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně převedla dne 3. 9. 2018 na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] celkem částku 20 000 Kč. 10. Z karty klienta náležející k úvěrové smlouvě (žalovaného) bylo zjištěno, že žalovaný žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] a uhradil celkem na úvěr částku ve výši 16 217 Kč. 11. Z výzev ze dne 18. 12. 2018, 20. 3. 2019, 17. 4. 2019, 18. 11. 2019 a 18. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě splátek úvěru a příslušenství podle smlouvy. Žalobkyně žalovaného současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou trvajícího 65 dnů. 12. Z oznámení ze dne 22. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru, a to ke dni 22. 12. 2019. Současně ho vyzvala k úhradě dlužné částky 16 720 Kč. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2020 včetně podacího archu ze dne 19. 6. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu s výzvou k zaplacení dlužných částek. 14. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 5. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný nemá v registru uvedenou žádnou pohledávku. 15. Z výpisu z osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018 soud ověřil výši mzdy žalovaného od zaměstnavatele 1. [právnická osoba] ve výši 10 423 Kč. 16. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 9. 2018 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný měl uvedenou částku vrátit včetně úroku v 24 měsíčních splátkách po 1 302 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 16 217 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradil, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně. 17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí