14 C 153/2020-58 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení celkové částky 32 271 Kč s příslušenství. V žalobě uvedla následující: Žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 3. 11. 2018, na jejímž základě poskytla dne 5. 11. 2018 žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 108,80 % ročně splatit žalobkyni v 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2018. Žalovaná do data zesplatnění úvěrů uhradila dne 21. 12. 2018 částku 2 049 Kč, dne 21. 3. 2019 částku 2 049 Kč a dne 16. 4. 2019 částku 2 049 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 18 971,84 Kč, dále v souladu s bodem 6.1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 4 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] v délce 30 dnů. Dále žalobkyně požaduje po žalované v souladu s bodem 6.2 zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč, tj. 4 x 200 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] o délce 15 dnů. V souladu s bodem 6.3 pro prodlení žalované s úhradou splátky [číslo] splatné dne 20. 3. 2019 o délce 65 dnů došlo ke dni 26. 5. 2019 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se veškeré doposud neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny, která tak činila 30 771,84 Kč. Z této částky představovala jistina 24 833,96 Kč a přirostlé úroky 5 937,88 Kč. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila dne 10. 6. 2019 částku 2 500 Kč, dne 22. 7. 2019 částku 2 500 Kč, dne 9. 8. 2019 částku 2 500 Kč, dne 29. 10. 2019 částku 1 000 Kč, dne 28. 11. 2019 částku 700 Kč, dne 27. 12. 2019 částku 500 Kč, dne 11. 2. 2020 částku 1 000 Kč, dne 28. 4. 2020 částku 500 Kč a dne 12. 5. 2020 částku 600 Kč. Za období od 28. 5. 2019 do 5. 10. 2020 (datum vyhotovení žaloby) požadovala žalobkyně po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (30 771,84 Kč) podle bodu 6.5 smlouvy vyčíslené částkou 10 504 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení sjednaného úroku 19 747,62 Kč a dále v sazbě 95,9 % ročně z částky 18 971,84 Kč (jistiny) od 13. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2019 dosáhne částky 118 022 Kč. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela především z údajů uváděných žalovanou, a to ověřením její osoby v registru SOLUS a RNKI, dále žalobkyně vycházela z potvrzení o výši důchodu žalované a z jejího prohlášení ohledně výdajů a příjmů, kdy žalovaná uváděla, že má brigády. Dále žalobkyně vzala v úvahu i skutečnost, že úvěr měl být použit na refinancování úvěrů žalované u žalobkyně, které žalovaná řádně splácela. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena dne 30. 11. 2020 (náhradním doručením na základě fikce doručení na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se však k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a ze smlouvy o úvěru [číslo] dne 3. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč. Mezi stranami byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 151,58 % ročně. 7. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaná podepsala prohlášení při uzavírání smlouvy, jehož obsahem bylo potvrzení žalované o seznámení se s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a že byla seznámen s předsmluvními informacemi k úvěru poskytnutého žalobkyní žalované. 8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 11. 2018, včetně splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila toto oznámení pro žalovanou. 9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně převedla dne 5. 11. 2018 na účet žalované č. [bankovní účet] celkem částku 25 000 Kč. 10. Z karty klienta náležející k úvěrové smlouvě (žalované) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem na úvěr částku ve výši 18 547 Kč. 11. Z výzev ze dne 20. 2. 2019, 25. 3. 2019, 23. 4. 2019 a 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou opětovně vyzývala k úhradě splátek úvěru a příslušenství podle smlouvy. Žalobkyně žalovanou současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou trvajícího 65 dnů. 12. Z oznámení ze dne 26. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění úvěru, a to ke dni 26. 5. 2019. Současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky 33 567 Kč. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 17. 9. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu s výzvou k zaplacení dlužných částek. 14. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 1. 2013 bylo zjištěno, že žalované byl od [anonymizováno] [rok] vyplácen starobní důchod ve výši [částka] měsíčně. Z poštovních ústřižků ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok] byl žalované vyplácen starobní důchod ve výši [částka] měsíčně. 15. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne 3. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná má v registru uvedenou jednu splacenou pohledávku za telekomunikační služby. 16. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má příjem 8 220 Kč měsíčně, výdaje na nájemné 1 480 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč, jiné výdaje neuvedeny, volné zdroje ve výši 2 830 Kč. 17. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalované dne 5. 11. 2018 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit včetně úroku v 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 18 547 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradila, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně. 18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoud