14 C 46/2021-64 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhá zaplacení částky 35 750 Kč s příslušenstvím, specifikovaným výše ve výroku I. rozsudku. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřeli dne 29. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku ve výši 63 000 Kč (35 000 Kč a 28 000 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 050 Kč. [příjmení] 28 000 Kč představuje odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 7 000 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil pouze částku 27 250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl informován dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovanou částku 35 750 Kč tvoří jistina zápůjčky 27 805,47 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 7 944,53 Kč. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván upomínkou ze dne 7. 5. 2020. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 3. Žalovanému byl usnesením ze dne 6. 10. 2021, č.j. 14 C 46/2021-46 ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. Poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci dali souhlas k rozhodnutí věci bez jednání, rozhodl soud s odvoláním na ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), bez jednání. 5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný jako zákazník podepsali dne 29. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu 35 000 Kč a dále poplatek 28 000 Kč, který se skládá z úroku 7 000 Kč, z„ administrativní činnosti“ 7 000 Kč a z„ hotovostního inkasa splátek“ 14 000 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 63 000 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru„ Fajn půjčka“ je dále uvedeno, že její součástí jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru Fajn půjčka ze dne 29. 12. 2017). V čl. 5 doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno doplňujícími ustanoveními). 7. V čl. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 32,15 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil celkem pouze částku 27 250 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně. 8. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby, jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, že žije s rodiči a jeho měsíční výdaje na bydlení činí 2 500 Kč, ostatní osobní výdaje 10 000 Kč. Údaje uvedené žalovaným žalobkyně ověřovala (prokázáno kartou zákazníka ze dne 29. 12. 2017). 9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 5. 2020 a podacím lístkem ze dne 10. 5. 2020). Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 27 250 Kč, zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil. 10. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Vzhledem k postoupení pohledávky je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 16. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) Před uzavřením smlouvy žalobkyně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč. 19. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky v 60 týdenních splátkách spolu s úrokem, poplatkem za administrativní činnost a poplatkem za hotovostní režim splátek vyčíslenými na dobu trvání smlouvy. Výše úroku a inkasního poplatku a způsob jejich stanovení vyplývaly ze smluvních podmínek – jednalo se o procentní část poskytnutých úvěrů (úrok 19,52 % ročně), jinak tomu však bylo v případě poplatku za tzv. administrativní činnost. Za tuto službu si právní předchůdkyně žalobkyně účtovala částku 7 000 Kč. Jeho výše je uvedena ve smlouvě jednorázovou částkou, ve smluvních podmínkách pak způsob výpočtu tohoto poplatku stanoven není. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, bylo by namístě, aby stanovení plateb souvisejících s úvěrem bylo pro spotřebitele dostatečně předvídatelné a transparentní a aby bylo možné výši požadovaných poplatků nějakým způsobem ověřit (např. výpočtem procentní sazby z jistiny nebo kontrolou jednorázově určené paušální částky dle položky sazebníku). Nedostatek způsobu určení výše poplatku za administrativní činnost je v daném případě sporná. Soudu nic nebrání přezkoumat ujednání o poplatku za administrativní činnost optikou dobrých mravů. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně, která inkasuje blíže neurčený administrativní poplatek, je dle názoru soudu v příkrém rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně ani netvrdila, zda a jaké konkrétní náklady jí v souvislosti s administrativním poplatkem vznikly. 20. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za administrativní činnost je ve vztahu ke spotřebiteli neurčité, spotřebitel za tento poplatek nedostává žádnou službu správy úvěru, případně službu, která je kryta jiným poplatkem (hotovostním inkasem), a proto