15 C 315/2021-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr smlouvu o půjčce dne 31. 12. 2007, [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 13 920 Kč, celkem 53 týdenními splátkami po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 5. 1. 2009. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 5. 1. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 28 580 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 11. 5. 2010. Právní předchůdkyní žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části ve výši 5 340 Kč, žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 332,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % z částky 5 340 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou z částky 5 340 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužen žalovanou částku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 31. 12. 2007 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 20 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 13 920 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 33 920 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovostním režimu, a to do rukou osoby uvedené v článku 13 smluvních podmínek v 53 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky činí 640 Kč, když první splátku je Zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy do konce dalšího následujícího týdenního období, že poslední splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně a Zákazník dohodli, že v případě, kdy Zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příslušných stran ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešly pohledávky s účinností ke dni 5. 1. 2021 za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, které bylo podle podacího lístku žalované posláno dne 1. 2. 2021. 6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2021 a z podacího lístku ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že dluží částku 9 913,64 Kč. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 9. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 12. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. 13. Podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 14. Dle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 15. Podle § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku). 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému půjčku skutečně poskytl, žalovaný svůj závazek co do vrácení jistiny vyplývající ze smlouvy splnil. 17. Nárok na souhrnný poplatek, požadovaný ve smlouvě ve výši 13 920 Kč soud zamítl s tím, že v případě tohoto poplatku se ve skutečnosti jedná o úrok jako odměnu za užívání jistiny. Žádný jiný úrok totiž dohodnut nebyl. Za těchto okolností se musel soud z moci úřední zabývat tím, zda úrok není pro rozpor s dobrými mravy neplatný podle § 39 o.z. Soud v posuzované věci uzavřel, že poplatek ve výši 13 920 Kč, který je vlastně úrokem ve smyslu § 658 odst. 1 o.z., neboť představuje úplatu za užívání půjčené jistiny, je v daném případě ujednáním, které je pro rozpor s § 39 o.z. absolutně neplatné. V daném případě totiž úplata za poskytnutí půjčky převyšuje téměř pětinásobně horní hranici obvyklé úrokové míry. Na závěru o neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalovaný smlouvu takto podepsal (k tomu srovnej nález Ústavního soudu I.ÚS 199/11). Žalovaný pak uhradil na svůj dluh celkem částku 28 580 Kč a tím částečně zaplatil i poplatek za uzavření smlouvy. 18. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.