15 C 330/2021-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o zápůjčce dne 16. 12. 2018, [číslo] na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná převzala peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 21 542 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 472 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, celkem 60 měsíčními splátkami po 776 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 9. 2. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradila 16 200 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 10. 2019 činila dlužná jistina částku 17 267,60 Kč a dlužný poplatek částku 11 790,18 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku ve výši 44 357,78 Kč, kterou činila jistina ve výši 17 267,60 Kč a dlužný poplatek ve výši 11 790,18 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 353,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 576,83 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 267,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 267,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalované částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 16. 12. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 25 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 21 542 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 472 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí částku ve výši 46 542 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činí 776 Kč a poslední činí 758 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. 5. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla k osobním údajům následující: pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice, má čistý měsíční příjem ve výši 20 798 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 22 000 Kč a běžné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si uvedené údaje měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že dne 18. 12. 2020 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení pohledávek, podle které přešly pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, které bylo podle podacího lístku žalované posláno dne 25. 1. 2021. 7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021, z podacího lístku z téhož dne a z tabulek o umoření ze dne 16. 12. 2018, soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, aby uhradila celkem částku 39 557,07 Kč, a to nejpozději do 13. 7. 2021. 8. Přípisem zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z prohlášení žalované uvedeného v kartě zákazníka a to poté ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalované. Na podporu svých tvrzení pak předložila Kartu zákazníka, smlouvu o zápůjčce, (obojí již spisem), dále doklad o zajištění ubytování ze dne 10. 5. 2016, výplatní pásky za období [číslo] a [číslo], dodatek pracovní smlouvy ze dne 27. 2. 217 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97. 9. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 16. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 25 000 Kč, což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 21 542 Kč, a to pravidelnými týdenními splátkami po 776 Kč (poslední ve výši 758 Kč). Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná si svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu nehradila řádně a včas, celkem zaplatila 16 200 Kč [právnická osoba] uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná byly k zaplacení dlužné částky vyzvány dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila již ničeho. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky [číslo] EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště. 12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smluv došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 13. Podle § 2390 o. z. př