15 C 348/2021-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému dne 14. 6. 2021 na žádost žalovaného ze dne 12. 6. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč splatný dne 17. 7 2021. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech, podle kterých měl žalovaný čistý měsíční příjem 72 522 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalovaného, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalovaného byly vyhodnoceny na 9 000 Kč za bydlení a energie a na 5 764 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaný neměl žádný záznam a v registru REPI, kde zjistila, že má již žalovaný pravidelné splátky ve výši 4 798 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dvě upomínky, se kterými žalobkyni vznikl nárok na náhradu vynaložených nákladů ve výši 650 Kč. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalovanému náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 a 7.3., byla mu naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 600 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 26. 7. 2021. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 2 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 600 Kč odpovídající smluvní pokutě a částku 2 136 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nebyl žalobcem upozorněn na zesplatnění úvěru ani vyzván k zaplacení zesplatněné částky, a že neobdržel předžalobní výzvu. Žalovaný dále uvedl, že nesouhlasí s výší poplatků a pokuty, neboť ty převyšují 100 % zapůjčené částky, tj. 2 000 Kč. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalovaný, označený jako úvěrovaný, a žalující společnost, označená jako úvěrující, podepsali dne 14. 6. 2021 prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té bylo sjednáno, že úvěrující se zavázala poskytnout úvěrovanému na jeho požádání za podmínek této smlouvy úvěr ve výši 2 000 Kč a úvěrovaný se zavázal vrátit úvěr úvěrujícímu v souladu s touto smlouvou společně s úvěrem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč (v případě řádného a včasného uhrazení úvěru je poplatek úvěrovanou snížený na 496 Kč). Podle smlouvy poskytnuté peněžní prostředky byl úvěrovaný povinen úvěrujícímu vrátit do 30 dnů. Žalobkyně dne 14. 6. 2021 žalovanému poskytla převodem na účet částku 2 000 Kč. Upomínkami ze dne 26. 7. 2021 a 12. 8. 2021, odeslanými podle podacích lístků téhož dne žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný na dluh neuhradil nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2021, ani poté žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně řádně neposoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného údaje o jeho příjmech a výdajích, podle kterých měl žalovaný příjmy ve výši 72 522 Kč a výdaje ve výši 19 562 Kč, z doložené výplatní pásky žalovaného za období duben 2021 je ale zřejmé, že má žalovaný měsíční mzdu 28 852,57 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně vůbec neověřovala. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dále je na právní posouzení věci třeba použít úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti. 14. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu