16 C 102/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhá zaplacení částky 10 980 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I a II tohoto rozsudku. V žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely dne 20. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit věřitelce celkem částku ve výši 17 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 10. 2016. [příjmení] 7 400 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 00 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 12. 2017. Žalovanou částku 10 980 Kč tvoří jistina ve výši 8 317,34 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 482,66 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění 180 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 4. [právnická osoba], a žalovaná jako zákazník podepsaly dne 20. 8. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalované poskytla částku ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 10 000 Kč a dále poplatek v částce 7 400 Kč, který se skládá z úroku 1 400 Kč, z poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso 4 000 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 17 400 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách. V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má věřitelka právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. (Prokázáno smlouvou o půjčce včetně smluvních podmínek.) Před uzavřením smlouvy věřitelka zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované (prokázáno kartou zákazníka). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 původní věřitelka žalované oznámila, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou). Žalovaná uhradila poslední splátku dne 11. 12. 2017, od té doby neuhradila na dluh nic (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na dluh hradila po uvedeném datu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 2390 o. z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Účastníci si dále platně sjednali pevný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní režim splátek a poplatek za pojištění (k tomu srov. obdobně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 28 Co 562/2016-36). 7. Pokud jde o požadavek na zaplacení smluvního úroku za dobu od 5. 10. 2016 (tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky) do zaplacení, nárok na hrazení tohoto úroku nebyl ve smlouvě nikde dostatečně srozumitelně, určitě a jasně sjednán. Úrok je ve smlouvě sjednán ve výši 1 400 Kč, dále je ve smlouvě uvedeno, že výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. a že úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy. Z těchto ustanovení neplyne závazek žalované platit i po zesplatnění dluhu úrok ve výši 23,72 %. Uvedené ustanovení pouze upřesňuje, v jaké výši je sjednán pevný úrok. V části požadující zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 346,07 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 317, 347 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení proto soud žalobu zamítl. 8. Žalobkyně je oprávněna domáhat se dlužné částky po žalované, neboť žalované bylo ze strany původní věřitelky oznámeno, že pohledávka za ní byla postoupena na žalobkyni (srov. § [číslo] a § 1882 odst. 1 o. z.). 9. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky ze strany žalované. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 13 121 Kč, tedy z 67,4 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 6 346 Kč, tedy z 32,6 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 34,8 (67,4 – 32,6) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč; z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 34,8 % z částky 2 252 Kč, tj. na částku 784 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).