16 C 225/2021-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 12 457,60 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I a II tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí následující: Žalovaná uzavřela prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 5. 6. 2019 smlouvu o úvěru. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalované společností [právnická osoba], bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 6 400 Kč, které se žalovaná ve smlouvě zavázala splatit do 1. 7. 2019. Žalovaná však svůj závazek nedodržela, jelikož úvěr řádně a včas nesplatila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 6 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 057,60 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná na úhradu svého dluhu neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena (fikcí na adresu trvalého pobytu). 3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná požádala dne 5. 6. 2019 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr ve výši 6 400 Kč, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Žalovaná měla podle znění smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 057,60 Kč, a to nejpozději dne 1. 7. 2019. 6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 6 400 Kč dne 5. 6. 2019. 7. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něco hradila). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 18. 3. 2021, což žalované oznámila dopisem ze dne 2. 2. 2021. 9. Z výzvy k plnění ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Výzva k plnění byla žalované dle podacího lístku odeslána téhož dne. 10. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 12. Žalovaná uzavřela dne 5. 6. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 400 Kč. Žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 13. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon [číslo]“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 22. Mezi žalovanou a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C -679/18). 23. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované k výzvě soudu pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a provedla lustraci dokladu totožnosti žalované v databázi neplatných dokladů. Uvedené však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně se nezúčastnila jednání soudu, proto ji soud v tomto směru již znovu nepoučoval ve smyslu § 118a o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení (k poučovací povinnosti viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 24. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka prověřovala žalované v rejstřících. 25. Navíc žalobkyní tvrzené zkoumání úvěruschopnosti ani nelze bez dalšího považovat za dostatečné, když právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalované. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná uzavřením smlouvy o úvěru dala souhlas s články obchodních podmínek, podle kterých má pravidelný příjem a je schopna zápůjčku splatit. Zkoumat a ověřovat úvěruschopnost má věřitel, této povinnosti se nemůže zprostit pouhou akceptací vágních prohlášení dlužníka. 26. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., žalovaná je proto povinna uhradit pouze částku 6 400 Kč, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy. 27. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit svůj dluh žalobkyni (§ 1879 o. z.). 28. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 6 400 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 29. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic o svých možnostech, proto soud vyšel z obecné lhůty k plnění. 30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 6 400 Kč, tedy z 51,40 %. Žalovaná byla úspěšná co do čás