16 C 240/2021-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, částky 3 992 Kč jako úroku, částky 100 Kč jako neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání, částky 2 334,25 Kč jako zákonného úroku z prodlení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a částky 8520 Kč jako smluvní pokuty (ve výši 0,1 % denně z jistiny 20 000 Kč za dobu od 9. 9. 2019 do 8. 11. 2020). 2. Žalobkyně uvedla následující: [právnická osoba] dne 10. 7. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 9. 8. 2019. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, tedy odeslal částku 1 Kč ze svého bankovního účtu s textem„ podepisuji“. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 23 992 Kč s příslušenstvím do 8. 9. 2019. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu proto povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné částky. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 20. 11. 2020 převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 12. 2020. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Podáním ze dne 30. 8. 2021 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 12 612 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 092 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 520 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a řízení výrokem II. částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval. 5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel dne 10. 7. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] když v rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, tedy odeslal částku 1 Kč ze svého bankovního účtu (prokázáno výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový jednorázově splatný úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 8. 9. 2019 celkem 23 992 Kč, tj. jistinu 20 000 Kč a úrok 3 992 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 10. 7. 2019 [číslo] smlouvou o úvěru ze dne 9. 8. 2019 [číslo]). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 10. 7. 2019 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, dne 15. 7. 2019 částku 10 000 Kč, dne 25. 7. 2019 částku 2 000 Kč a dne 5. 8. 2019 částku 3 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne 10. 7. 2019, 15. 7. 2019, 25. 7. 2019 a 5. 8. 2019). Žalovaný se dostal do prodlení a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil v termínu sjednaném ve smlouvě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 4. 12. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, potvrzením o přijetí platby ze dne 20. 11. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020 a podacím archem ze dne 7. 12. 2020). K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 3. 5. 2021 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 5. 2021 a podacím archem ze dne 5. 5. 2021). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). 7. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Vztah mezi žalovaným a společností [právnická osoba], soud posoudil jako závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). 13. Původní věřitelka poskytla žalovanému podle smlouvy celkem částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný však tuto částku v rozporu se smlouvou žalované neuhradil ve sjednaném datu splatnosti. 14. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 15. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, náleží žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši požadované v žalobě. 16. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v celém rozsahu vyhověl (kromě části, ve které bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí). 17. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 20 000 Kč, tedy z 61,33 %. Žalobkyně způsobila, že řízení muselo být zastaveno co do částky 12 612 Kč, tedy z 38,67 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 22,66 % (61,33 – 38,67) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 141 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzvu k plnění) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 22,66 % z částky 2 593 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 588 Kč.