16 C 278/2021-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 549 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla následující: Žalovaný uzavřel prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 4. 7. 2016 smlouvu o úvěru. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalovanému společností [právnická osoba], bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 3. 8. 2016. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, jelikož úvěr řádně a včas nesplatil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 2 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč a též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena fikcí na adresu trvalého pobytu. 3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaný požádal dne 4. 7. 2016 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr ve výši 2 000 Kč, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne. Žalovaný měl podle znění smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, a to nejpozději dne 3. 8. 2016. 6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč dne 4. 7. 2016. 7. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 1. 1. 2021, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 2. 2. 2021. 9. Z výzvy k plnění ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Výzva k plnění byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, a to na základě jeho žádosti učiněné prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil. 12. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 15. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). 21. Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.). 22. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného k výzvě soudu pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a provedla lustraci dokladu totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů. Uvedené však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně se nezúčastnila jednání soudu, proto ji soud v tomto směru již znovu nepoučoval ve smyslu § 118a o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení (k poučovací povinnosti viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 23. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka prověřovala žalovaného v rejstřících. 24. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., žalovaný je proto povinen uhradit pouze částku 2 000 Kč, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.). 25. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni (§ 1879 o. z.). 26. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 2. 2021 do zaplacení. 27. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti (§ 1958 odst. 2 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení. Úrok z prodlení však žalobkyni náleží až od doby, kdy byl žalovaný k úhradě úvěru prokazatelně vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). 28. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 29. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 2 000 Kč, tedy ze 78,50 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 549 Kč, tedy z 21,50 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 57 % (78, 50-21) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 200 Kč, a náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 57 % z částky 1 489 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 849 Kč. 31. Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.