19 C 184/2021-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 9. 2020, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] a prostřednictvím ověření skrze SMS kód. Smlouva následně byla žalovanému zaslána na emailovou adresu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to zasláním peněz na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, s poplatkem za expres platbu ve výši 199 Kč a s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Splatnost spotřebitelského úvěru včetně poplatků byla stanovena na 2. 10. 2020. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když spotřebitelský úvěr do uvedeného data řádně a včas nevrátil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byly mu naúčtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši 100 Kč s tím, že je žalovaný povinen tyto náklady platit každý měsíc, ve kterém je dlužná částka vymáhána. Dále byla součástí předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru i sjednaná smluvní pokuta, která představuje 3 % z nezaplacené jistiny. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 300 Kč. 2. Z žalobních tvrzení žalobkyně plyne, že úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila na základě zjištění, zda žalovaný má úvěry u dalších společností, zda je splácí, a to prostřednictvím registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a posuzovala ukazatele jako věk, rodinný stav a splátky u jiných společností. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 23. 8. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 2. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě níž žalobkyně převodem na bankovní účet žalovaného poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, s poplatkem za expres platbu ve výši 199 Kč a s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, celkem tedy částku ve výši 10 628 Kč, nejpozději do 2. 10. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu v celkové výši 300 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 2. 9. 2020). Žalovaný sjednanou částku do dne splatnosti neuhradil, dlužnou částku v plné výši neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě na základě zjištění, zda žalovaný má úvěry u dalších společností, zda je splácí, a to prostřednictvím registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a posuzoval ukazatele jako věk, rodinný stav a splátky u jiných společností. Žalobkyně sice uváděla, že úvěruschopnost tímto způsobem přezkoumala, ale k podpoře svých tvrzení nedoložila ničeho. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 8. K tomu je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému zápůjčku poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 10. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 10 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne doručení žaloby, tj. od 17. 5. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 3 odst.