19 C 232/2021-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 384 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 8. 2019 (dále jen„ smlouva“). Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši 9 840 Kč, která představuje částku jistiny ve výši 8 000 Kč a úroku ve výši 1 840 Kč Smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet a po zaslání verifikační platby následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, a to převodem na jím sdělený bankovní účet. Tyto peněžní prostředky měly být splaceny dne 11. 9. 2019. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti sjednanou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, a to s účinností ke dni 20. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 3. 5. 2021. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v částce 3 384 Kč, dále úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 926 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 927,12 Kč od 12. 9. 2019 do 8. 11. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení (tento požaduje až ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky). Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že k posouzení došlo na základě nahlížení do registrů jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací a SOLUS). Žalobkyně byla následně soudem upozorněna na nedostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a byla tázána, zda na podané žalobě trvá. Dne 13. 8. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 5 310 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 3 384 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 926 Kč. Dále tedy žalobkyně požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 927,12 Kč. 2. Dne 13. 8. 2021 došlo ze strany žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby, a to co do částky 5 310 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 384 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 926 Kč (prokázáno částečným zpětvzetím žaloby ze dne 13. 8. 2021). Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, a to výrokem I. Po částečném zpětvzetí byl předmět řízení 8 000 Kč s příslušenstvím, tedy dle § 202 odst. 2 není do meritorního rozhodnutí o tomto řízení přípustné odvolání. 3. Soud o náhradě nákladů řízení za zastavenou část řízení uvedených ve výroku II. rozhodl na základě § 146 odst. 2 o. s. ř.. Řízení bylo částečně zastaveno v rozsahu a z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně. Žalobkyně tedy zavinila zastavení řízení v této části a měla by proto žalovanému s ohledem na výše uvedené ustanovení hradit náklady tato, ale s ohledem na skutečnost, že žalovanému v této části žaloby žádné náklady nevznikly. 4. Žalovaný se k žalobě ani k částečnému zpětvzetí nevyjádřil, ač mu byly doručeny na adresu evidovanou v CEO a následně vhozeny do poštovní schránky. 5. Soud se souhlasem účastníků postupoval ve věci dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 12. 8. 2019 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu úrokem ve výši 1 840 Kč, tj. celkem částku 9 840 Kč, splatit dne 11. 9. 2019 (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 12. 8. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě ([bankovní účet]), žalovaný však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 20. 11. 2020. Ke dni postoupení výše pohledávky činila 13 318 Kč (prokázáno dohodou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 a přílohou k této dohodě). Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020 a podacím archem). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 13 318 Kč, a to nejpozději do 12. 5. 2021. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 5. 2021 za podacím archem). 7. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 8. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala pouze na nahlížení do výše zmíněných registrů, k posouzení úvěruschopnosti však nedoložila žádné důkazy, ani netvrdila ničeho dalšího. Proto byla žalobkyně soudem upozorněna na nedostatečně prokázanou úvěruschopnost žalovaného, načež žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a to co do částky 5 310 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 3 384 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 926 Kč. Žalobu ve zbytku ponechala žalobkyně zachovánu, tedy co do nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, co do zákonného úroku z této částky, a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 927,12 Kč. 9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 10. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil, a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 8 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 15. 6. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště te