19 C 235/2021-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 97 581,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka [číslo] ze dne 22. 3. 2019 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků a Produktové podmínky. Na základě smlouvy byl žalované v den uzavření smlouvy poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, a to převodem na jí sdělený bankovní účet, přičemž tento úvěr měl být úročen sazbou 17,70 % ročně. Tyto peněžní prostředky měly být splaceny v 96 měsíčních splátkách po 2 128,17 Kč, a to počínaje dnem 20. 4. 2019. Žalovaná však uvedené peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila, proto došlo dne 6. 4. 2020 k okamžitému zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 95 925,14 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvních poplatků ve výši 1 655,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 424,43 Kč od 22. 3. 2019 do 6. 4. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 611,16 Kč od 22. 3. 2019 do 6. 4. 2020, úroku 17, 70 % ročně z částky 95 925,14 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 925,14 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 20. 10. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů, a to na základě § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 22. 3. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky spolu s celkovými náklady úvěru (poplatek za poskytnutí úvěru a úroky z úvěru), tj. celkem částku 188 501 Kč, splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 128,17 (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě ([bankovní účet]). Žalovaná splátky hradila jen částečně, následně proto ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo dne 6. 4. 2020 k zesplatnění úvěru, přičemž dlužná částka ne jistině činila 95 925,14 Kč. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 8. 4. 2020 (prokázáno výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky řádně vyrozuměna dopisem ze dne 2. 2. 2021 (prokázáno citovaným oznámením o postoupení pohledávky a podacím archem). Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, neučinila tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 23. 2. 2021 a podacím archem). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. 7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 8. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 100 000 Kč, kterou jí žalovaná co do částky 95 925,14 Kč nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 95 925,14 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to s ohledem na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, jak je uvedeno výše. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 95 925,14 Kč ve výši 10% ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované (dne 4. 8. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 5. 8. 2021, do zaplacení. 9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím ne