19 C 252/2021-13 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 018,40 K včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 12. 2017 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že dlužnou částku požaduje z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] 00 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2017 (dále jen„ smlouva“). Tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet. Následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jím sdělený bankovní účet č. [bankovní účet], dne 8. 10. 2017 Tyto peněžní prostředky měly být splaceny spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 921,40 Kč dne 1. 12. 2017. Žalovaný však sjednanou částku do uvedeného data neuhradil ani z části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 921,40 Kč, nesplacený poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 3 097 Kč a dále žalobkyně požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 018,40 Kč od 2. 12. 2017 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována prostřednictvím lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, přičemž uvedla, že nevznikly důvodné pochyby ohledně možnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neposoudil nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje posouzení nároku týkající se jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 8. 10. 2017 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 921,40 Kč, a spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 3 097 Kč, tj. celkem částku 16 018,40 Kč, splatit dne 1. 12. 2017, a to formou jednoho bezhotovostního převodu na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru a dodatkem k této smlouvě). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě ([bankovní účet]), žalovaný však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradil (prokázáno výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky výše pohledávky činila 25 671,65 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a podacím archem). Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 34 528,65 Kč (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 a podacím archem). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala pouze na provedenou lustraci z veřejně dostupných registrů, jak je uvedeno výše. K těmto skutečnostem však neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli jinak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, jak úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána, nebyla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem dále vyzývána k doplnění tvrzení a důkazních prostředků, ani upozorňována na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 7. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 z.s.ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. 8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlou