19 C 263/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 572 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 015 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 581,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 9% a úrokem 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 24. 9. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně za dobu řádného trvání smlouvy, s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se také zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 522 Kč (poplatek za doplňkovou službu – životní pojištění). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 4. 11. 2018. Žalovaný však řádně a včas splátky nehradil. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 7. 10. 2017. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku ve výši 2 750 Kč, která byla započtena na úrok (2 015,35 Kč), na poplatek za hotovostní inkaso splátek (689,65 Kč) a na poplatek za životní pojištění (45 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 34 572 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 20 000 Kč, dlužným úrokem v částce 784,65 Kč, dlužným poplatkem za administrativní činnost v částce 4 000 Kč, dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 7 310,35 Kč, dlužným poplatkem za životní pojištění v částce 477 Kč a navýšením, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím od postoupení pohledávky ničeho neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Z této karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila majetkové poměry žalovaného z jeho pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Získané údaje pak byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který úvěruschopnost žalovaného vyhodnotil. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 20. 10. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 24. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve formě peněžité zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 522 Kč, celkem tedy částku 35 322 Kč, v 58 týdenních splátkách po 609 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou [číslo] k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 34 572 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 5. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2020 a podacím lístkem). Soud má za prokázané, že se žalovaný na základě předmětné smlouvy zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku 35 322 Kč, přičemž uhradil celkovou částku ve výši 2 750 Kč, jak tvrdila žalobkyně. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze zákaznické karty ze dne 24. 9. 2017 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, bydlí jakožto jiný rodinný příslušník ve spolubydlení a má jedno nezaopatřené dítě. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], na pozici„ teamlidera“, a to od srpna 2011 na dobu neurčitou. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena telefonicky na telefonním čísle [tel. číslo]. [příjmení] příjem z tohoto zaměstnání měl činit 16 316 Kč. Další příjmy žalované v zákaznické kartě uvedeny nebyly. Měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 10 200 Kč, kdy 2 000 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení, 7 000 Kč ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení) a 1 200 Kč vyživovací povinnost. Použitelný příjem žalovaného tak měl představovat částku 6 116 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že proti žalovanému jsou vedeny 2 exekuce a nemá sjednán žádný jiný úvěr či zápůjčku. Příjmy žalovaného měly být ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Skutečnost, že žalovaný bydlí v nájmu, měla být dle tvrzení žalobkyně ověřena nájemní smlouvou, což však ze zákaznické karty nevyplývá (žádné políčko není zaškrtnuto). 8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 9. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalovaného, přičemž informace takto získané byly zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Zákaznická karta žalovaného jednak nebyla řádně vyplněna (nebylo v ní zaznamenáno, jakým způsobem bylo ověřeno bydlení žalovaného), dále žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by osvědčoval, že informace o příjmech žalovaného z hlavního pracovního poměru skutečně posoudila dle předložených dokladů žalovaným (výplatní pásky, pracovní smlouva). Důkazy prokazující zaznamenané skutečnosti v zákaznické kartě tedy zcela absentovaly. Z tvrzení žalob