19 C 278/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 21 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 147,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 187,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovanou dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyni vrátit společně s částkou 2 800 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, a spolu s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, do 26. 3. 2020. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data řádně a včas nevrátila. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 3. 2019. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 3 800 Kč, přičemž na úrok byla započtena částka 2 800 Kč, na poplatek za administrativní činnost částka 140,03 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka 859,97 Kč. Dne 15. 1. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Tato skutečnost byla žalované oznámena téhož dne dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství částku 23 400 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni ničeho dalšího neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná (výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva). Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Teprve po vyhodnocení těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela předmětnou smlouvu. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací od ní získaných, rovněž žalovaná stvrdila svým podpisem. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, současně se z jednání omluvila s tím, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel. Žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 31. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 2 800 Kč a spolu s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, celkem tedy částku 25 200 Kč, v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 32,15 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku v celkové výši 3 800 Kč, přičemž na jistinu této částky nebylo započítáno nic. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 23 400 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částky neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 5. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 5. 2021 a podacím lístkem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaná podpisem této smlouvy stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty. Dále svým podpisem stvrdila, že před uzavřením smlouvy poskytla právní předchůdkyni žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti. Ze zákaznické karty ze dne 31. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná a bez vzdělání/vzdělání základní. Dále uvedla, že žije s partnerem jako spolubydlící, má 1 nezaopatřené dítě a je na rodičovské dovolené. Uvedla, že nemá další jiné zápůjčky či úvěry u jiných společností. Co se týče příjmů, uvedla, že činí 11 215 Kč a sestávají z příjmu z brigády (3 115 Kč), ze státní podpory – rodičovská/mateřská (7 600 Kč) a ze státní podpory – přídavek na dítě (500 Kč). Celkové výdaje uvedla ve výši 9 000 Kč, přičemž sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč a z osobních výdajů ve výši 7 000 Kč. Celkový použitelný příjem byl vyčíslen na 2 215 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila dohodu o provedení práce a doklad o přiznání mateřské/rodičovské. 8. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že sama žalovaná při uzavření předmětné smlouvy stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty, současně také stvrdila, že právní předchůdkyni žalobkyně za tím účelem poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje a dále prohlásila, že je schopna poskytnutý úvěr splatit. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně dále tvrdila, že získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Žádné z těchto dokumentů však žalobkyně nepředložila. Soud musí konstatovat, že pokud ú