19 C 279/2021-50 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 9. 2021 domáhala po žalovaném uhrazení částky 10 858 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 3. 2021 do zaplacení, pohledávky ve výši 1 452,48 Kč, úroku ve výši 76,26 % ročně z částky 6 968,54 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 24 580 Kč. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 24. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému dne 29. 1. 2020 vyplacen úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 76,26 % ročně a spolu s úhradou za pojištění ve výši 159 Kč měsíčně splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 297 Kč. Splátky byly splatné vždy ke 12. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020. Žalovaný měl splátky splácet dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, celkem žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 11 698 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně dluh dne 18. 3. 2021 zesplatnila, přičemž žalobkyni vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč i zákonné úroky z prodlení. Dlužná žalovaná částka po zesplatnění dluhu činila 8 161,74 Kč (jistina úvěru ve výši 6 968,54 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 1 193,20 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). 3. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. 4. K prvnímu jednání, které se ve věci konalo dne 3. 11. 2021, se dostavil právní zástupce žalobkyně i žalovaný. Z provedeného dokazování během jednání soud konstatoval, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně navrhovala uzavření smíru, s čímž žalovaný nesouhlasil. Soud shodně konstatoval, že pokud je smlouva neplatná, není možné smír uzavřít. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 1. 2020 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 76,26% ročně a spolu s měsíční úhradou za pojištění žalovaného splácet úvěr ve výši 159 Kč, celkem tedy částku 20 484 Kč, prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1 297 Kč (prokázáno návrhem na uzavření úvěrové smlouvy včetně splátkového kalendáře, přílohou č. 1 k úvěrové smlouvě – pojistná smlouva, oznámením o schválení úvěru, předsmluvním formulářem a přihláškou do pojištění). Žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč vyplatila na bankovní účet dne 29. 1. 2020 (prokázáno dokladem o výplatě). Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, celkem žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 11 698 Kč (prokázáno kartou klienta). K úhradě dlužné částky byl žalovaný opakovaně žalobkyní vyzýván (prokázáno oznámením ze dne 18. 3. 2021 spolu s dodejkou, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 14. 4. 2020, ze dne 12. 2. 2021 a ze dne 15. 3. 2021). K zesplatnění celého dluhu došlo automaticky, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů (prokázáno předsmluvním formulářem a výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 14. 4. 2020, ze dne 12. 2. 2021 a ze dne 15. 3. 2021). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně, v rámci které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2021 a podacím lístkem). 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud má za prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost z výpisu z registru [příjmení] a z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu (prokázáno citovanými výpisy). Soud z hodnocení klienta zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou a jeho příjem činí 38 500 Kč O výdajích bylo zaznamenáno, že činí celkem 14 808 Kč a sestávají z životního minima ve výši 3 410 Kč, z nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč, z ostatních nákladů ve výši 500 Kč a ze splátek úvěru u žalobkyně ve výši 8 898 Kč (prokázáno hodnocením klienta, pracovní smlouvou, záznamem o výplatě ze dne 7. 1. 2020 a potvrzením o příjmu). Soud z úřední činnosti zjistil, že v roce 2021 byly nařízeny 3 exekuce na majetek žalovaného s oprávněnou žalobkyní. Soud má tedy za prokázané, že v době poskytnutí úvěru již žalovaný čerpal minimálně další 3 úvěry. Rovněž žalovaný uvedl, že v době poskytnutí úvěru již měl od žalobkyně jiný úvěr, dle hodnocení klienta ve výši 8 898 Kč. Záznamy hodnocení klienta tak neodpovídají skutečnosti. 7. Soud nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zcela absentují podklady pro zhodnocení výdajů žalovaného, když žalobkyně na stranu výdajů kalkulovala pouze s částkou 2 000 Kč na bydlení a 500 Kč na dopravu, což pokud jde o bydlení, vůbec neodpovídá poměrům v Mladé Boleslavi, a i žalovaný uvedl částku cca 15 000 Kč včetně energií. Vedle toho žalobkyně nijak nezohlednila existující jiné úvěry, mimo žalobkyni. Soud tedy má za to, že provedená analýza a z ní vzešlé závěry nejsou podložené úplným zjištěním skutkového stavu a tedy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti, jak vyžaduje zákon č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Nadto nebyly předloženy kromě potvrzení o průměrném příjmu za poslední 3 měsíce žádné podklady, které měla žalobkyně dle § 78 z. s. ú. uschovat. Za této situace má soud za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti a soud proto věc posoudil jako bezdůvodné obohacení. S ohledem na to, že žalovaný do výše obrany žádal započíst provedené platby ve výši 11 698 Kč, soud žalobu zcela zamítl, neboť neuhrazená část jistiny, na kterou by měla žalobkyně s úrokem prodlení od doručení žaloby nárok (bezdůvodné obohacení), je ve výši 6 968,54, tedy zcela započtena obrana. 8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) .Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše