19 C 295/2021-13 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 24. 7. 2017 k uzavření Smlouvy o půjčce č. 651489847 (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce podle smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 8 075 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 285 Kč. Splatnost poslední splátka byla stanovena na 17. 9. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední úhrada byla ze strany žalovaného provedena dne 14. 5. 2019. 2. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl požadovat uhrazení celé dlužné částky. Dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobci jako novému věřiteli. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil ničeho. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 17 065 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši v 7 965 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 568,54 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 396,46 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 139,03 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 713,93 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky jistiny 4 568,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů (smlouva o půjčce - spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, smlouva o postoupení pohledávky s přílohou seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu odeslání, předžalobní výzva) má soud za prokázaný skutkový stav jak jej vylíčil žalobce a je rekapitulován shora. 5. Závazkový právní vztah uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2390 citovaného zákona smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase věc stejného druhu vrátil. Dle § 2392 odst. 1 věta prvá o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce byla na žalobkyni postoupena původní věřitelkou dle § 1879 o. z. Soud kvalifikoval vztah ze smlouvy o zápůjčce jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. 6. V situaci, kdy soud posoudil vztah, jako spotřebitelský úvěr bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy. 7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud z předložených důkazů a z žalobních tvrzení žalobkyně učinil závěr, že ke zkoumání úvěruschopnosti v rozsahu a způsobem stanoveným § 86 a následující z. č. 257/2016 Sb. nedošlo. Soud upozorňuje i na § 78 z. č. 257/2016Sb., podle něhož je povinností úvěrujícího uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu atd.). Splněním povinnosti prověřit úvěruschopnost není spoléhání na informace sdělené dlužníkem bez jejich náležitého ověření. 8. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US 199/11) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. 9. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od podání žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. Uvedenému odpovídá výrok I. tohoto rozhodnutí. Ostatní nároky smluvně ujednané ve smlouvě o úvěru soud tedy pro neplatnost smlouvy zamítl ve výroku II. 10. Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru (nebo však tvrzeno), ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu. 11. Na nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve věci uspěla co o částky 4 761,79 Kč, tj. 57 % z celku a neuspěla v 43 % celku (počítáno bez požadovaného příslušenství, které se do úspěchu pro účely § 142 odst. 2 o.s.ř. nezapočítává). Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci, tj. ve výši 14 % z celkových účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 965 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, ze kterých 18 % činí 208 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).