19 C 304/2021-32 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 7. 2021 a doplněnou podáním ze dne 27. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 345,72 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 21. 11. 2018 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku a sazebník poplatků.Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytovat mu další bankovní služby. Žalovaný se zavázal za vedení účtu platit poplatek a udržovat na účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku. Dále se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnila žalovanému přečerpat peněžní prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 7 000 Kč, který byl sjednán v Dispozicích ve smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však výši úvěrového limitu překročil, proto právní předchůdkyně převedla dne 4. 11. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 10 545,72 Kč na nově zřízený účet č. [bankovní účet]. Žalovanému současně oznámila výši i počet pravidelných splátek, které měl žalovaný splácet. Žalovaný však dlužnou částku nesplatil, proto dne 9. 3. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 10 545,72 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 748,51 Kč od 4. 11. 2019 do 9. 3. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 545,72Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 10 545,72 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 8. 12. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů, a to na základě § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 21. 11. 2018 se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému vést běžný účet a poskytovat další bankovní služby. Současně se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. Součástí smlouvy byla Dispozice ze dne 23. 4. 2019, v rámci které byly stanoveny podrobné podmínky pro čerpání Flexikreditu. Výše povoleného limitu byla stanovena na 7 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % povoleného limitu, úroková sazba činila 21,99 % ročně. Dále v Dispozici a Sazebníku poplatků byly sjednány další poplatky (prokázáno citovanou smlouvou, Dispozicí a Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 12. 2016). Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 545,72 Kč, ale nedodržel své závazky, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021), proto právní předchůdkyně žalobkyně ukončila poskytování Flexikreditu, za což žalovanému účtovala poplatek ve výši 200 Kč, a vyzvala žalovaného k úhradě debetního zůstatku ve 4 splátkách po 2 636,43 Kč, přičemž první splátka byla splatná 4. 12. 2019 (prokázáno dopisem ze dne 13. 10. 2019 a 5. 11. 2019). Žalovaný svůj dluh neuhradil, proto dne 9. 3. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně dluh ve výši 12 345,72 Kč zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 24. 3. 2020 (prokázáno oznámením o vyčíslení dluhu ze dne 10. 3. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn dopisem ze dne 2. 2. 2021 (prokázáno citovaným oznámením o postoupení pohledávky a podacím archem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 a podacím archem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Proto byla soudem vyzvána k doplnění těchto tvrzení a předložení důkazů. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným při sjednávání revolvingového úvěru dne 21. 11. 2018, když žalovaný žádal o Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala i veškeré dostupné informace o žalovaném v databázích interních i externích. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výše příjmů v celkové částce 40 000 Kč, kterou žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Tyto údaje však neověřila, spokojila se s tvrzením žalovaného. Co se týče výdajů, vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, dále zjistila, že žalovaný měl v době žádosti již splácet měsíční splátku 3 531,64 Kč a 1 095 Kč. Jako důkaz předložila výpis z běžného účtu zde dne 29. 11. 2019, ze kterého se podává, že za období listopad 2019 byl konečný zůstatek na účtu žalovaného - 331,94 Kč, tedy již došlo k překročení záporného zůstatku, a výpis z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021, ze kterého se podává, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 545,72 Kč. Z doplněného tvrzení a předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdkyně řádné zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z.s.ú., neboť soudu nepředložila dokumenty, ze kterých by byly patrné výdaje a příjmy žalovaného (např. výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu apod.). Co se týče příjmů žalovaného, nemá soud za prokázané, na základě jakých dokumentů ověřila další příjmy domácnosti žalovaného ve výši 21 448 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, nemá soud za prokázané, s jakou výší právní předchůdkyně žalobkyně operovala, když jen uvádí, že vycházela z historických dat z ČSÚ, ale již neuvádí konkrétní částku, ani období, v rámci kterého určila výši výdajů. Nelze se spokojit ani s tvrzením, že výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala příjmy žalovaného a výdaje pouze odhadla, nemohla získat skutečnou představu o majetkové stránce žalovaného. Navíc, jak je patrno z výpisů z účtu uvedených výše, žalovanému vznikl dluh již v případě revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla věnovat větší pozornost ana