7 C 245/2021-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 7. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 39 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 3. 2017 poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč splatný v 13 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč do dne 1. 4. 2018. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni úvěr ve výši 25 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 250 Kč, které představovaly kapitalizovaný 28 % úrok z úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč. Žalovaný uhradil při uzavření smlouvy poplatek ve výši 1 000 Kč a částku ve výši 3 250 Kč. Od splátky splatné dne 1. 5. 2017 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, pročež mu byla žalobkyní účtována sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kapitalizovaná částkou 12 500 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu dne 3. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně vzala před prvním jednáním (podáním ze dne 7. 9. 2021) podanou žalobu částečně zpět pro částku 30 750 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % denně z částky 39 000 Kč od 3. 4. 2018 do 3. 2. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % denně z částky 18 250 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení. Zpětvzetí odůvodnila tím, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. 4. Dle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud nezjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí návrhu, když byla žaloba vzata zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé a nesouhlas žalovaného by nebyl důvodem neúčinnosti zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z tohoto důvodu soud v předmětné věci řízení částečně zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně v rozsahu dle výroku I. 6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 7. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 3. 2017 a předpisu splátek má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 3. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit v 13 splátkách po 3 250 Kč celkovou částku 43 250 Kč, která byla v částce 25 000 Kč jistinou úvěru a v částce 18 250 Kč celkovými náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že částku 25 000 Kč převzal v hotovosti. Zároveň žalovaný při podpisu smlouvy uhradil žalobkyni poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč. 9. Ze zprávy klienta ke dni 1. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 1. 3. 2017 částku 1 000 Kč (poplatek za uzavření smlouvy uhrazený žalovaným při podpisu úvěrové smlouvy) a částku 3 250 Kč. 10. Předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě ze dne 2. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu z 3. 2. 2021 žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 2. 2. 2021 podanou k poštovní přepravě dne 3. 2. 2021. 11. Žalobkyně nepředložila důkazy k prokázání skutečnosti, že před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť jak sama tvrdí, úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně neprověřila. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný na předmětný závazek uhradil pouze celkovou částku 4 250 Kč, dále neuhradil ničeho. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřila úvěruschopnost žalovaného. K zaplacení dluhu byl žalovaný prokazatelně vyzván poprvé předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 2. 2. 2021 odeslanou mu dne 3. 2. 2021. 13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 14. Žalobkyně v daném nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Sama žalobkyně v částečném zpětvzetí žaloby uvedla, že úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. 15. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. 16. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 20 750 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (25 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (4 250 Kč). 17. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě ze dne 2. 2. 2021, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 3. 2. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (20 750 Kč) od 16. 2. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pěti pracovních dní od doručení předžalobní výzvy žalovanému (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), když tato mu byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání právním zástupcem žalobkyně (8. 2. 2021). 18. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 750 Kč od 4. 2. 2021 do 15. 2. 2021 částečně zamítnout (výrok III.). 19. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný (počítáno včetně přisouzeného a zamítnutého příslušenství), kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 20. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.