9 C 205/2021-40 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 2. 10. 2017, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve výši celkem 49 127 Kč, tj. jistinu, obchodní úrok 20 327 Kč a administrativní poplatek 10 800 Kč, a to ve 35 měsíčních splátkách po 1 365 Kč (resp. poslední ve výši 1 352 Kč), přičemž první splátka byla splatná dne 14. 11. 2017. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu ke dni 14. 1. 2021 zesplatnila. Po zohlednění úhrad provedených žalovaným sestává dlužná částka z nesplacené jistiny 3 785 Kč, nesplaceného úroku ve 462 Kč (žalobkyně požaduje pouze úrok ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného poplatku ve výši 1 200 Kč (žalobkyně požaduje pouze část poplatku ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši 264,42 Kč a za dobu od zesplatnění do 23. 4. 2021 ve výši 145,59 Kč a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši 3 748 Kč a za dobu od zesplatnění ve výši 607,31 Kč a nákladů na upomínání ve výši 750 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky 6 197 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 4. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav: 4. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne 2. 10. 2017 elektronicky smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se označil rodným číslem, adresou [adresa žalovaného], telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 18 000 Kč s pevným úrokem 58 % ročně, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši 300 Kč a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 1 365 Kč s poslední splátkou ve výši 1 352 Kč RPSN činila 122,6 %. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jistinu bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, přičemž žalovaný žádal o poskytnutí jistiny připsáním na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě a při podpisu smlouvy v hotovosti. Pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář (smlouva). Měsíční poplatek za správu zápůjčky spočívající v umožnění distančního přístupu ke klientskému účtu přes internetový portál, možnost online komunikace zákazníka s žalobkyní, administraci splátek a sledování databází dlužníků činil 300 Kč. Dle bodu II.1.A. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše 500 Kč. Dle bodu II.1.B. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.1.C. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14 obchodních podmínek. Dle bodu II.2.A. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši 350 Kč. Dle bodu II.2.B. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši 750 Kč Žalovaný svým elektronickým podpisem potvrdil, že se se sazebníkem seznámil (sazebník). Na úrok měl žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradit částku 20 327 Kč a na administrativní poplatek částku 10 800 Kč (splátkový kalendář). Dopisem datovaným 26. 11. 2020 upozornila žalobkyně žalovaného na možnost zesplatnění zápůjčky v případě, že neuhradí svůj dluh ve výši 8 992 Kč do 10. 1. 2021 (upozornění na možnost zesplatnění). Dopisem datovaným 14. 1. 2021 žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalovaného, který ke dni zesplatnění činil 9 436,78 Kč (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 2. 2021 (předžalobní upomínka). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovaným uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že žalovaný uhradil celkem 32 splátek v celkové výši 48 442,42 Kč. 6. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2017 do 31. 8. 2017 zřejmé, že je na hranici svých finančních možností. Žalovaný měl každý měsíc stejné příjmy a výdaje, na konci měsíce byly tedy na jeho účtu nulový zůstatek, v období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017 byly dokonce výdaje žalovaného vyšší než jeho příjmy. Žalobkyně měla možnost porovnat majetkové poměry žalovaného z uvedeného období června 2018, července 2018 a srpna 2018, z nichž bylo patrné, že i při vyšším příjmu žalovaného je zůstatek jeho bankovního účtu na nule. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> 9. Na právní posouzení věci je dále nutné použít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. <i>10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povin