9 C 265/2021-46 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 12. 1. 2016 s žalobkyní elektronicky smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly podmínky úvěru a sazebník bankovních poplatků mBank, s nimiž žalovaný vyjádřil souhlas a zavázal se je dodržovat. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poté, co prověřila schopnost žalovaného splácet případně poskytnutý úvěr, poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku formou 36ti měsíčních splátek po 1 611,01 Kč a zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a sazebníkem. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 9,90 % p. a. a úroková sazba ze zadlužení po splatnosti (z prodlení) v zákonné sazbě. Splácení úvěru bylo evidováno na evidenčním úvěrovém účtu žalovaného, jenž byl zobrazen i v elektronickém bankovnictví žalovaného. Žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek, a proto ho žalobkyně vyzvala k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Poněvadž žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně odstoupila v souladu s podmínkami úvěru od smlouvy ke dni 15. 11. 2016. Ke dni odstoupení tvořila dlužnou částku 43 067,53 Kč nesplacená jistina ve výši 41 844,90 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 672,63 Kč a dlužné poplatky ve výši 550 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho a své jednání nezměnil ani po žalobkynině předžalobní upomínce jemu zaslané dne 20. 8. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků dne 12. 1. 2016 smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného [anonymizováno] s [číslo]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 611,01 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, poslední splátka byla splatná dne 17. 1. 2019. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 9,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, sazebník bankovních poplatků mBank, úrokovým lístkem mBank osoby. Podle čl. 6 [číslo] písm. a) podmínek má žalobkyně oprávnění vypovědět smlouvu v případě porušení povinností vyplývajících z čl. 6 .2.1 písm. a) podmínek. Žalobkyně dne 12. 1. 2016 poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, celkem uhradil 11 107,43 Kč. Žalovaný byl několikrát upomínán o plnění jeho závazků ze smlouvy, na výzvy však nereagoval, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy, a to s účinností ke dni 15. 11. 2016. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu žalobkyně doložila, že její právní zástupce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení částky v celkové výši 72 492 Kč. 5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] – předschválená nabídka soud zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru vyžádala informace o žalovaném, podle kterých je žalovaný svobodný, vlastní dům, má měsíční čistý příjem ve výši 19 000 Kč a závazky – kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila, zda si údaje poskytnuté žalovaným ověřila. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronických prostředků. Soud se však nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). 12. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány při poskytnutí předchozího úvěru žalovanému. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost, však soud nepovažuje za dostatečný. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 13. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil z úřední povinnosti jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. 14. Žalovaný tak má povinnost uhradit žalobkyni pohledávku ve výši, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil, a o kterou se na úkor žalobkyně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, ke dni rozhodnutí soudu žalovaný zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 11 107,43 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částk