9 C 303/2021-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 14. 7. 2021 se žalobkyně domáhala částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovanou dne 28. 6. 2018. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 480 Kč v týdenních splátkách po 708 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe a kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční karty klienta. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze splátky v celkové výši 11 100 Kč a dále již na svůj závazek ničeho nehradila, stal se celý zbylý dluh žalované vůči žalobkyni ve výši 31 380 Kč splatným ke dni 25. 10. 2018. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 31 380 Kč sestávající z nezaplacené jistiny a souhrnného poplatku a požadovala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od 23. 8. 2019. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Účastníci uzavřeli dne 28. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 24 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 8 400 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 4 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 280 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit částku 42 480 Kč, v 60 týdenních splátkách po 708 Kč s první splátkou splatnou dne 5. 7. 2018 a každou další 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala od žalobkyně částku 24 000 Kč při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. V den podpisu smlouvy žalovaná vyplnila se zástupkyní žalobkyně evidenční kartu, v níž uvedla, že pobírá státní podporu ve výši 9 924 Kč a má brigádu s příjmy ve výši 10 000 Kč, výdaje žalované pak podle karty činily celkem 12 279 Kč (nájem 5 000 Kč, energie 1 489 Kč, spoření 1 000 Kč a jiné výdaje 1 400 Kč, dále výdaje na úvěry 2 690Kč a jiné výdaje domácnosti 700 Kč). V kartě nebylo zaznamenáno nic k údajům, jako je typ bydlení, vzdělání žalované, rodinné poměry, či jiné závazky žalované. Žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, celkem uhradila žalobkyni 11 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2021, kterou jí vyzvala k úhradě nedoplatku ve výši 31 380 Kč se splatností 22. 8. 2019. 6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně prokazovala pouze evidenční kartou klienta, v níž však nejsou některé údaje vůbec uvedeny a uvedené údaje nebyly vůbec ověřeny – v kartě není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalované jiný doklad než výplatní lístek s potvrzením o příjmu a výplatní doklad – důchody, což znamená, že neověřovala žádný z výdajů žalované (bydlení, splátky u nebankovních závazků, nebo exekuce). 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci [anon