9 C 309/2021-44 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 20. 11. 2015 s žalobkyní elektronicky smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly podmínky úvěru a sazebník bankovních poplatků mBank, s nimiž žalovaný vyjádřil souhlas a zavázal se je dodržovat. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poté, co prověřila schopnost žalovaného splácet případně poskytnutý úvěr, poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho [anonymizováno] a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku formou 8 měsíčních splátek po 506,29 Kč a zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a sazebníkem. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 9,9 % p. a. a úroková sazba ze zadlužení po splatnosti (z prodlení) v zákonné sazbě. Splácení úvěru bylo evidováno na evidenčním úvěrovém účtu žalovaného, jenž byl zobrazen i v elektronickém bankovnictví žalovaného. Žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek, a proto ho žalobkyně vyzvala k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Poněvadž žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně odstoupila v souladu s podmínkami úvěru od smlouvy ke dni 15. 11. 2016. Ke dni odstoupení se stal dluh v celkové výši 18 476,44 Kč splatným. Částku 18 476,44 Kč tvořila nesplacená jistina ve výši 17 551,02 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 425,42 Kč a dlužné poplatky ve výši 500 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaný na dlužnou částku zaplatil 1 245 Kč. Žalobkyně předžalobním pokusem o smír vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný však na výzvu nijak nereagoval. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků dne 20. 11. 2015 smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného [anonymizováno] s číslem [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 506,29 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, poslední splátka byla splatná dne 17. 12. 2019. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 10,36 % a zahrnovala též úroky z úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, sazebník bankovních poplatků mBank, úrokovým lístkem mBank osoby. Žalobkyně dne 20. 11. 2015 poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, celkem uhradil 4 945,37 Kč. Žalovaný byl několikrát upomínán o plnění jeho závazků ze smlouvy, na výzvy však nereagoval, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy, a to s účinností ke dni 15. 11. 2016. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu žalobkyně doložila, že její právní zástupce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení částky v celkové výši 29 427 Kč. 5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizováno] plus – předschválená nabídka soud zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru vyžádala informace o žalovaném, podle kterých je žalovaný svobodný, bydlí u rodiny, je zaměstnaný na dobu neurčitou a má měsíční čistý příjem ve výši 20 640 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doložila potvrzení o výši pracovního příjmu, žádost o poskytnutí hotovostního úvěru (již spisem) a dokument nazvaný CB – základní údaje i klientovi. Žalobkyně však nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného a neprověřila tak dostatečně jeho schopnost úvěr splácet. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronických prostředků. Soud se však nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). 12. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány při poskytnutí předchozího úvěru žalovanému. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány z potvrzení o výši pracovního příjmu žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z údajů o příjmu žalovaného. Žalobkyně se dále vůbec nezabývala výdaji žalovaného, například si od něj vůbec nevyžádala informace o jeho výdajích jako je bydlení, jídlo, energie, drogerie, doprava, ošacení, volnočasové aktivity, apod. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost, tedy soud nepovažuje za dostatečný. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 13. S ohledem na shora uvedené tak soud p