9 C 310/2021-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 26. 3. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 472 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 776 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 5. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na zápůjčku naposledy zaplatil splátku dne 10. 4. 2019, celkem uhradil částku 3 900 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 21 945,10 Kč a souhrnného poplatku ve výši 18 128,66 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 5. 1. 2021 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požaduje žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 3 765,41 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 945,10 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 20. 5. 2020, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 18. 12. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 631,46 Kč (úrok ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 945,10 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 18. 4. 2019, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 18. 12. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 21 945,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 21 945,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 26. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 4 472 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 776 Kč (resp. poslední splátka ve výši 758 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal žalovaný v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 29 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil částku ve výši 3 900 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným dne 25. 1. 2021. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 odeslaným téhož dne s tím, nechť žalovaný dlužné částky uhradí nejpozději do 13. 7. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 26. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný zažádal o zápůjčku ve výši 130 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je rozvedený, má středoškolské vzdělání a má čistou měsíční mzdu ve výši 27 704 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 10 000 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny pouze z jeho výplatních pásek. Žalobkyně ani přes výzvu nepředložila listiny či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> 8. Na právní posouzení věci je dále nutné použít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. <i>9. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ <i>11. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, k