11 C 53/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 25. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru při jejím podpisu v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s příslušenstvím, které tvořilo úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a jednorázový administrativní poplatek, ve výši 13 800 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná vždy 30. den od splatnosti předchozí splátky. Splatnost poslední splátky a splatnost celého úvěru připadala na den 8. 10. 2015. Žalovaný však sjednané splátky včas a řádně nehradil, když uhradil pouze částku 22 350 Kč odpovídající osmi splátkám. Žalovaným uhrazená částka byla započtena ve výši 8 550 Kč na jistinu a ve výši 13 800 Kč na příslušenství. K zaplacení zůstala žalovanému na jistině částka 11 450 Kč, kterou žalovaný již neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou zbylé jistiny byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z neuhrazené jistiny, tj. za období od 9. 10. 2015 do 18. 12. 2016 ve výši 10 000 Kč (po 30. 11. 2016 byla při výpočtu smluvní pokuty reflektována výše 0,1 % denně). Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původní věřitele převedena na společnost [právnická osoba], která jako nový věřitel převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zaplacení dlužné částky a v rámci mimosoudního vymáhání její pracovník třikrát žalovaného osobně navštívil. Tím žalobkyni vznikly náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč (1 x 39 Kč za odeslaný dopis a 3 x 217 Kč za osobní návštěvu). Žalobkyně podanou žalobou požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 11 450 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 9. 10. 2015 do 11. 6. 2021 ve výši 5 232,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 20. 7. 2021 do zaplacení a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou ze dne 18. 10. 2021. 2. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podanou žalobu zpět pro částku smluvní pokuty, neboť nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 3. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 3 o.s.ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. vyžadován. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 13. 9. 2014 s žalovaným k jeho žádosti smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč. Peněžní prostředky žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouva a zavázal se je právní předchůdkyni vrátit společně s příslušenstvím ve výši 13 800 Kč v 13 měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná 30. den od uzavření smlouva a každá další vždy 30. den po splatnosti splátky předchozí. Předpis splátek byl součástí smlouvy. Poslední splátka připadala na den 8. 10. 2015 (žádost o poskytnutí úvěru, smlouva o úvěru [číslo] ze dne 13. 9. 2014 a předpis splátek). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného seznámila s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že původní věřitelce uhradil pouze částku 22 350 Kč, která byla dle předpisu splátek započtena na příslušenství ve výši 13 800 Kč a na jistinu ve výši 8 550 Kč. 7. Část závodu původní věřitelky, včetně pohledávky za žalovaným, byla ke dni 28. 9. 2018 převedena na společnost [právnická osoba] (prokázáno notářským zápisem sepsaným dne 27. 9. 2018 JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], NZ [číslo], N 842/2018). Společnost [anonymizována tři slova], a.s, poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně jako postupníka ze dne 17. 8. 2021 a dopisem postupitele ze dne 5. 8. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 9. 8. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistiny 11 450 Kč (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně přílohy, potvrzení o úplatě ze dne 30. 7. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a ze dne 17. 8. 2021 a poštovní podací arch ze dne 9. 8. 2021). Před podáním žaloby žalobkyně písemně i osobně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu, s čímž žalobkyni vznikly náklady ve výši 690 Kč (upomínka ze dne 6. 9. 2021 a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 11. 2021). Právní zástupce žalobkyně žalovaného naposled před podáním žaloby upomenul o zaplacení jeho dluhu dopisem ze dne 18. 10. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 20. 10. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 18. 10. 2021 a podací arch ze dne 20. 10. 2021). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 20 000 Kč skutečně poskytla, avšak žalovaný ji právní předchůdkyni žalobkyně zcela nevrátil. Žalobkyně v řízení sice netvrdila a neprokazovala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]: [právnická osoba] s.r.o. proti GK. Naopak sama uvedla, že důkazy o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 11 450 Kč včetně nákladů na upomínání ve výši 690 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonno