13 C 46/2022-67 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované částky 29 096,24 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení elektronicky dne 21. 5. 2020. Žalobkyně žalované na základě shora uvedené zápůjčky vyplatila částku 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku ve výši 50 852 Kč, tedy zapůjčenou jistinu, náklady půjčky ve formě obchodního úroku (21 852 Kč) a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 848 Kč, poslední ve výši 820 Kč. První splátka byla splatná 5. 7. 2020. Žalovaná předepsané platby hradila pouze částečně, z důvodu prodlení žalované žalobkyně v souladu s rámcovou smlouvou ke dni 14. 3. 2022 zesplatnila neuhrazené náklady půjčky a zbývající neuhrazenou jistinu. V souvislosti se smlouvou tak žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 29 096,24 Kč sestávající z neuhrazené jistiny půjčky v částce 15 347 Kč, z obchodních úroků v částce 3 848 Kč, administrativních poplatků ve výši 1 600 Kč, ze zákonného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění v částce 165,27 Kč, za dobu od zesplatnění do 24. 5. 2022 v částce 401,82 Kč, a ze smluvní pokuty za dobu do zesplatnění v částce 2 908 Kč, za dobu od zesplatnění do 24. 5. 2022 v částce 1 676,15 Kč a náklady za upomínku před zesplatněním v částce 3 150 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce [číslo] vyčíslením pohledávky, výpisem z účtu žalobkyně, výpisem splátkového kalendáře a přehledem úhrad splátek, sazebníkem poplatků, výzvami k zaplacení, předžalobní upomínkou a oznámením o zesplatnění pohledávky, formulářem příjmů a výdajů, a dále vycházel z žalobkyní předložených listinných dokladů – vyúčtováním mzdy za březen 2020 a výpisem z účtu za období únor až duben 2020. 4. Žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet poskytla dne 21. 5. 2020 peněžní prostředky v částce 17 000 Kč. Žalovaná měla vrátit předmětnou částku v 60 měsíčních splátkách ve výši 848 Kč, poslední 820 Kč Celkem se zavázala zaplatit žalobkyni částku 50 852 Kč (smlouva o úvěru, splátkový kalendář, výpis z účtu žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dne 27. 1. 2022, následně ke dni 14. 3. 2022 zesplatnila předmětnou zápůjčku, o čemž žalovanou písemně informovala (výzva k úhradě dlužných částek ze dne 27. 1. 2022 vč. podacího lístku z téhož dne, oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 14. 3. 2022 vč. podacího lístku z téhož dne). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého advokáta (předžalobní upomínka ze dne 11. 4. 2022 vč. podacího lístku). 5. Žalovaná zaplatila celkem částku 11 872 Kč (přehled úhrad splátek, vyčíslení pohledávky). 6. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované vyplněním formuláře, a dále doložením vyúčtováním mzdy žalované za měsíc březen 2020 a výpisy z účtu za období od února do dubna 2020. Měsíční příjem žalované činil za měsíce únor 37 574 Kč, březen 31 876 Kč, duben 31 332 Kč. Z výpisů z účtu bylo seznatelné, že žalovaná každý z uvedených měsíců uzavřela zápůjčky u nebankovních institucí, naopak nájemné bylo hrazeno pouze v měsíci březnu. Z výpisů byly též seznatelné platby za upomínky u společnosti [právnická osoba], stejně tak příchozí platby od fyzické osoby, u nichž nebylo zjistitelné, zda se jednalo o příspěvek na chod domácnosti či platby z jiného důvodu. Žalobkyně od žalované nevyžádala doložení běžných výdajů na základní potřeby jako je bydlení, léky či stravování, počet vyživovacích povinností, pouze jej s negativním výsledkem lustrovala mezi dlužníky v insolvenci a v seznamu prováděných exekucí. Následně žalobkyně učinila tzv. scóring žalované, kde si sama vypočetla teoretické výdaje žalované. Žalobkyně po žalované požadovala před uzavření smlouvy vyplnění formuláře příjmů a výdajů, kde žalovaná pouze vyplnila bez jakéhokoli doložení, že bydlí v nájmu (při absenci uvedení výše nájmu), je svobodná a v domácnosti žije sama (formulář příjmů a výdajů, výplatní lístek za 3/ 2020, výpisy z účtu za 2-4/ 2020). 7. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 21. 5. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků na dálku smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 17 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku s náklady půjčky žalobkyni splatit v 60 měsíčních splátkách (celková částka činila 50 852 Kč). Žalovaná ve splátkách uhradila pouze částku 11 872 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná souhrnnou částku včas a v plné výši nevrátila, žalobkyně zesplatnila zbývající dluh žalované ze smlouvy o půjčce. Žalobkyně poté žalovanou prostřednictvím svého zástupce upomínala k úhradě dluhu, žalovaná však již ničeho nezaplatila. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné