14 C 33/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 22 137,22 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 5. 11. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši 23 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 19 756 Kč sestávající z úroku ve výši 2 214 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 132 Kč, inkasního poplatku ve výši 4 140 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 5. 1. 2021 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, v níž žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a informace o své finanční situaci. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatila celkem pouze částku 7 686 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny 19 149,84 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 529,08 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 9 242,84 Kč, nesplacených nákladů za vyhodnocení úvěru 1 752,90 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 395,34 Kč, postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 466,99 Kč a postoupeného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 649,28 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 149,84 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaná ani přes upomínku ze dne 18. 10. 2021 dlužnou částku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 2 214 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 140 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby vůči právní předchůdkyni žalobkyně se žalovaná zavázala činit v hotovosti. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany sjednaly povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úrok byl úročen sazbou 15 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 5. 11. 2019 a předpisem splátek). Smlouvu o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela na základě její žádosti, v níž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiložených dokladů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 19 620 Kč. Dále uvedla, že měsíční výdaje žalované na bydlení a energii činily 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 2 656 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 5. 11. 2019). Před uzavřením smlouvy o úvěru obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně standardní informace o spotřebitelském úvěru s přehledem základních parametrů úvěru a přehledem splátek (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 5. 11. 2019, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 11. 2019). Žalovaná uhradila v hotovosti pouze částku ve výši 7 686 Kč. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 7. 2021 postoupila s účinností k témuž dni svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 30. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, podacím archem ze dne 9. 8. 2021). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 10. 2021 odeslaným dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2021 a podacím archem ze dne 20. 10. 2021). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 6. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 5. 11. 2019 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit včetně úroku a poplatků v 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 7 686 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradila, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor