15 C 68/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 212 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy revolvingovém úvěru [číslo] kterou uzavřely prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku dne 30. 4. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému po ověření jeho identity peněžní částku ve výši 5 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatek za čerpání věru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil v den splatnosti, do dnešního dne neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou právním zástupce žalobkyně dne 18. 10. 2021, žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku 8 % ročně z peněžních prostředků namísto sjednaného 20 % úroku měsíčně, a to od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu, úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí ke dni podání žaloby 2 849 Kč. Žalobkyně se domáhala též náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení a účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč měsíčně + DPH 63 Kč za mimosoudní vymáhání dlužné částky. Součástí dlužné částky tak jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně se domáhala zákonného úroku z prodlení z jistiny 9 212 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný uzavřel dne 30. 4. 2021 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr s limitem čerpání ve výši 50 000 Kč s tím, že první čerpání je ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky vrátit splátkami ve výši jedné pětiny z čerpané částky, nejméně však ve výši 300 Kč, a to spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně. Účastníci si pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení a dále náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalovaný postupně čerpal celkem 5 000 Kč, dostal se však do prodlení se splácením a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Žalobkyně se proto domáhala vrácení jistiny 5 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále v souladu se smlouvou náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč a úroku 8 % ročně z peněžních prostředků v celkové výši 2 849 Kč. K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 odeslané na žalovaným ve smlouvě uvedenou adresu pro doručování. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil. 4. Přípisem zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doložila svá tvrzení a označila důkazy, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti. 18. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové ú