16 C 185/2021-28 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, částky 4 470 Kč jako úroku, částky 100 Kč jako neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání, částky 2 452,19 Kč jako zákonného úroku z prodlení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a částky 9 180 Kč jako smluvní pokuty (ve výši 0,1 % denně z jistiny 20 000 Kč za dobu od 9. 5. 2019 do 10. 8. 2020). 2. Žalobkyně uvedla následující: [právnická osoba] dne 8. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 16. 4. 2019. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, tedy odeslal částku 1 Kč ze svého bankovního účtu. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit částku 24 470 Kč s příslušenstvím do 8. 5. 2019 Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč s textem„ podepisuji.“. Žalovaný částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu proto povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné částky. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Podáním ze dne 1. 7. 2021 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 13 750 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 570 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 180 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona o. s. ř. a řízení výrokem I. částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel dne 8. 4. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] když v rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, tedy odeslal částku 1 Kč ze svého bankovního účtu (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový jednorázově splatný úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný měl podle textu smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 8. 5. 2019 celkem 24 470 Kč (tj. jistinu 20 000 Kč a úrok 4 470 Kč). Součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 8. 4. 2019 [číslo] smlouvou o úvěru ze dne 16. 4. 2019 [číslo] obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 8. 4. 2019 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě [číslo] částku 3 000 Kč, dne 10. 4. 2019 částku 16 000 Kč a dne 16. 4. 2019 částku 1 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za období 6. 4. 2019 – 8. 4. 2019, za období 10. 4. 2019 – 10. 4. 2019 a období 16. 4. 2019 – 16. 4. 2019). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil v termínu dle smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 8. 9. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, potvrzením o přijetí platby ze dne 1. 9. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 a podacím archem ze dne 9. 9. 2020). K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 a podacím archem ze dne 11. 3. 2021). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by dluh uhradil). 7. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi žalovaným a společností [právnická osoba], jako závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). 12. Původní věřitelka poskytla žalovanému podle smlouvy celkem částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný však tuto částku v rozporu se smlouvou žalované neuhradil ve sjednaném datu splatnosti. 13. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 14. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, náleží žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši požadované v žalobě. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě (v rozsahu, ve kterém nebyla vzata zpět) vyhověl. 16. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 20 000 Kč, tedy z 68,50 %. Žalobkyně však zavinila (ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř.) částečné zastavení řízení, neboť podala žalobu, kterou se domáhala zaplacení i částky, ohledně které posléze brala žalobu zpět, neboť nedisponovala doklady k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy (tj. ke zpětvzetí došlo z důvodů na straně žalobkyně). Žalobkyně tak byla neúspěšná co do částky 9 180 Kč, tedy z 31,50 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 37 % (68, [číslo]) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 168 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze dvou úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé) náleží odměna ve výši 300 Kč, za jednoduchou výzvu k plnění odměna ve výši 150 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 37 % z částky 2 439 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 902 Kč.