16 C 338/2021-38 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným k soudu dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2016. Žalobkyně tvrdí následující: Na podkladě uvedené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni pravidelnými 96 měsíčními splátkami po 2 817 Kč splatnými vždy ke 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 12. 2016. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Sjednaná úroková sazba činila 7,90 % p. a. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 22. 11. 2016 bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně své závazky ze shora uvedené smlouvy splnila, avšak žalovaný nikoliv, jelikož se opakovaně dostával do prodlení se splácením, což mělo za následek, že žalobkyně veškeré pohledávky ze shora uvedené smlouvy prohlásila ke dni 22. 3. 2020 za okamžitě splatné, přičemž tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 23. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že dluh nebyl uhrazen, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku ze dne 1. 7. 2021. Dlužná částka 142 964,35 Kč představuje jistinu dluhu. Dále žalobkyně požaduje po žalovanému úhradu smluvního úroku ve výši 15 074,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 705,79 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, a to od 24. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu hlášeného místa pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného (které žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru) je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C [číslo] [právnická osoba], proti U. M. [příjmení]. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 11. 2016 smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova] půjčka [číslo], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 200 000 Kč s tím, že se je žalobkyně zavázala převést na účet žalovaného číslo [bankovní účet] a žalovaný se je zavázal splácet spolu s úroky 96 měsíčními anuitními splátkami ve výši 2 817 Kč, a to vždy 20. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 12. 2016 a poslední splátka ve výši 2 677,42 Kč byla splatná dne 20. 11. 2024. Pro vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 7,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2016). Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, v rámci kterého byly stanoveny příjmy na částku 20 733 Kč, výdaje na částku 10 810,30 Kč, z čehož vyplynula platební kapacita ve výši 9 922,70 Kč, která byla vyhodnocena jako dostatečná pro pravidelnou splátku úvěru ve výši 2 817 Kč (prokázáno výpisy z běžného účtu). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky dne 22. 11. 2016 (prokázáno výpisem z účtu za období od 22. 11. 2016 do 30. 11. 2016 k číslu účtu [bankovní účet]). Podle čl. 9 obchodních podmínek pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry v případě prodlení klienta s placením úvěru je [anonymizováno] oprávněna kdykoli klientovi adresovat výzvu k uhrazení dlužné částky, ve které [anonymizováno] klientovi poskytne alespoň 30 dní k jejich uhrazení. Pokud tak klient neučiní, je [anonymizováno] oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení (prokázáno obchodními podmínkami pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry.) Žalovaný řádně nehradil splátky (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by splátky hradil), a proto ho žalobkyně dopisem ze dne 3. 1. 2020 bezúspěšně vyzvala k úhradě dluhu s tím, že pokud nebude jeho dluh neprodleně vyrovnán, bude nucena přistoupit k prohlášení všech pohledávek z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení (prokázáno poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 3. 1. 2020). Žalobkyně následně dopisem ze dne 23. 3. 2020 žalovanému oznámila, že využívá svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlašuje všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 22. 3. 2020 za splatné s tím, že ke dni 22. 3. 2020 činila dlužná částka výši 150 808,77 Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 23. 3. 2020 včetně dodejky). Žalovaný dne 8. 9. 2020 uzavřel se žalobkyní dohodu o uznání dluhu, jíž se zavázal žalobkyni splatit dlužnou částku 153 455 Kč v 17 měsíčních splátkách po 6 300 Kč (prokázáno dohodou o uznání již splatného dluhu a způsobu jeho splácení ze dne 8. 9. 2020). Žalovaný dlužné splátky žalobkyni řádně a včas nehradil. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 1. 7. 2021 odeslaným dle poštovního podacího archu téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 7. 2021 včetně poštovního podacího archu). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. (v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně podle smluvního ujednání žalovanému úvěr poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně po předchozí výzvě od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 13. 11. 2020 zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 142 964,35 Kč, na kapitalizovaný úrok ve výši 15 074,90 Kč, úrok ve výši 7,90 % ročně z částky 142 964,35 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 705,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 142 964,35 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení. Výše žalované částky ostatně nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve I výroku rozsudku. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž jeho výše je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 438,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 719 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 142 964,35 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (pod písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby