16 C 37/2022-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 6 781,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 4. 2020 prostřednictvím webového portálu žalobkyně [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaná se zaregistrovala na webovém portálu žalobkyně a poté požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná seznámena se smluvními podmínkami a odsouhlasila všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne 1. 4. 2020 úvěr ve výši 3 300 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,9 % denně ve lhůtě splatnosti 30. 6. 2020. Ve lhůtě splatnosti žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila a zůstala jí dlužna celkovou částku 6 781,77 Kč představující jistinu 3 300 Kč, úrok ve výši 1 914,27 Kč a smluvní pokutu 1 567,50 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána upomínkou žalobkyně ze dne 19. 10. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. S ohledem na splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu žalobkyně za období od 29. 2. 2020 do 31. 3. 2020, všeobecných obchodních podmínek a faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 1. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně téhož dne žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 3 300 Kč, a to na žalované bankovní účet č. [bankovní účet], a žalovaná se zavázala zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,9 % denně ve lhůtě splatnosti 30. 6. 2020. Celková dlužná částka tak činila 6 781,77 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla před podáním žaloby k zaplacení vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 19. 10. 2021. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná žalobkyni doložila občanský průkaz, řidičský průkaz a 3 výplatní pásky za období [číslo] – [číslo], z nichž vyplývá, že žalobkyně pobírala od zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení] za uvedené období průměrnou měsíční mzdu ve výši 25 000 Kč. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 15. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 16. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. 17. Po