16 C 43/2022-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 289,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 394,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč. Žalobkyně uvedla následující: Žalovaný uzavřel prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalovanému bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 2 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 730,25 Kč do 26. 3. 2020. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, jelikož úvěr řádně a včas nevrátil. S ohledem na tuto skutečnost mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1 250 Kč a dále povinnost zaplatit poplatky za prodlení. Žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 7. 2021. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného částku 8 497,51 Kč, přičemž se skládal z dlužné jistiny ve výši 2 500 Kč, z neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 730,25 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 227,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 352,86 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 437 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na úhradu svého dluhu po postoupení pohledávky neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 1. 11. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (Souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podáním ze dne 22. 2. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 5 644,65 Kč (představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 394,65 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 250 Kč), neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 25. 2. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právnímu předchůdci žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do 26. 3. 2020 celkem 5 230,25 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 25. 2. 2020 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 2 500 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil do 26. 3. 2020. Dne 19. 7. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil dopisem ze dne 27. 7. 2021. K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, prostřednictvím elektronických prostředků, tj. webových stránek (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). 7. Původní věřitelka poskytla žalovanému podle smlouvy celkem částku ve výši 2 500 Kč, žalovaný však tuto částku v rozporu se smlouvou žalované neuhradil ve sjednaném datu splatnosti. 8. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 9. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, náleží žalobkyni úrok z prodlení (§1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši požadované v žalobě (za dobu od 2. 5. 2019 do 10. 8. 2020 kapitalizovaný). 10. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě (v části, ve které nebyla vzata zpět) vyhověl. 11. Lhůta k plnění je stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zavinila (ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř.) částečné zastavení řízení. Žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhala zaplacení i částky, ohledně které posléze brala žalobu zpět, neboť nedisponovala doklady k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy (tj. ke zpětvzetí došlo z důvodů na straně žalobkyně). Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný (s přihlédnutím k hodnotě příslušenství), žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.