19 C 23/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 794 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 69,88 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 794 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru z úvěrové smlouvy ze dne 9. 4. 2020, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] a prostřednictvím ověření skrze SMS kód. Smlouva následně byla žalovanému zaslána na emailovou adresu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to zasláním peněz na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, s poplatkem za expres platbu ve výši 199 Kč a s poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán úrok ve výši 735 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky tzv. korunovým vkladem, za což mu byl účtován poplatek ve výši 1 485 Kč. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil pouze částku ve výši 11 685 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, za což mu byla účtována smluvní pokuta a za upomínky a vymáhání dlužné částky i účelně vynaložené náklady. Žalobkyně po předchozí výzvě k úhradě úvěr ke dni 26. 4. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka ve výši 15 794 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 11 248 Kč, z poplatků za SMS servis ve výši 245 Kč, z úroků ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a ze smluvních pokut ve výši 2 271 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho dalšího, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. 2. Z žalobních tvrzení žalobkyně plyne, že úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila na základě zjištění, zda žalovaný má úvěry u dalších společností, zda je splácí, a to prostřednictvím registru [příjmení], NRKI, BRKI, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a posuzovala ukazatele jako věk, rodinný stav a splátky u jiných společností. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9. 4. 2020 úvěrovou smlouvu, na základě níž žalobkyně převodem na bankovní účet žalovaného poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, s poplatkem za expres platbu ve výši 199 Kč, s poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč a s poplatkem za korunový vklad ve výši 1 485 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné jistiny, tedy částku 500 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru, sazebníkem poplatků, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a opisem výpisu proplacení smlouvy). 6. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně dluh ke dni 26. 4. 2021 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 11 685 Kč, na jistinu bylo započteno 3 752 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, poslední výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru a výzvou ke splacení celé půjčky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 9. 2021 a podacím lístkem). 7. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 8. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě zjištění, zda žalovaný má úvěry u dalších společností, zda je splácí, a to prostřednictvím registru [příjmení], CRKI, BRKI, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a posuzoval ukazatele jako věk, rodinný stav a splátky u jiných společností. Žalobkyně sice uváděla, že úvěruschopnost tímto způsobem přezkoumala, ale k podpoře svých tvrzení nedoložila ničeho. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 9. K tomu je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému zápůjčku poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 11. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 11 248 Kč nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 11 248 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 9. 12. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 10. 12. 2021, do zaplacení. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá maje