19 C 235/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 960 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 7. 2020 (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly i Obchodní podmínky. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši 16 000 Kč, která představuje částku poskytnuté jistiny úvěru. Smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet a po zaslání verifikační platby následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, a to převodem na jím sdělený bankovní účet. Tyto peněžní prostředky měly být splaceny dne 29. 8. 2020. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti sjednanou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, a to s účinností ke dni 10. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 7. 4. 2022. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v částce 6 960 Kč (0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení), dále úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 573,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč (za 2 osobní návštěvy) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení (tento požaduje až ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky). 2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že k posouzení došlo na základě nahlížení do registrů jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací a [příjmení]). Žalobkyně byla následně soudem upozorněna na nedostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a byla tázána, zda na podané žalobě trvá. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 7. 2020 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky splatit dne 29. 8. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). Účastníci změnili a doplnili podmínky smlouvy tak, že výše úvěru byla zvýšena na 16 000 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru ve znění změny ze dne 4. 8. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě ([bankovní účet]). Právní předchůdkyně žalobkyně nejprve dne 30. 7. 2020 poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, následně dne 4. 8. 2020 částku 6 000 Kč. Žalovaný však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradil (prokázáno výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 10. 12. 2021. Ke dni postoupení výše pohledávky činila 23 126 Kč (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a přílohou k této smlouvě včetně potvrzení o provedení transakce). Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 12. 1. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021 podacího archu). Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkami ze dne 12. 9. 2020, 29. 9. 2020 a 10. 10. 2020). Výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 23 126 Kč, a to nejpozději do 15. 4. 2022. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022 a podacím archem). 6. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala pouze na nahlížení do výše zmíněných registrů, k posouzení úvěruschopnosti však nedoložila žádné důkazy, ani netvrdila ničeho dalšího. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je porovnání a analyzování příjmové a výdajové stránky žalovaného, resp. posouzení, zda majetková situace žalovaného je dostatečná k poskytnutí úvěru v dané výši. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem nezjišťovala příjmy ani výdaje žalovaného, natož aby je porovnávala. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 9. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 16 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 16 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 9. 8. 2022, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl v rozsahu dle výroku II., a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 9. 8. 2022, do zaplacení. 10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peně