19 C 295/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 150 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 055,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 122,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 19. 1. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 14. 3. 2021. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas, poslední platbu provedl dne 1. 2. 2020 Celkem uhradil pouze částku ve výši 1 850 Kč, která byla započtena na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (1 400 Kč) a na poplatek za hotovostní inkaso splátek (450 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 19,07 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 57 750 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 30 000 Kč, dlužným úrokem ve výši 4 600 Kč, dlužným poplatkem za administrativní činnost v částce 6 000 Kč, dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 11 550 Kč a navýšením, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného a nehlédnutím do databází, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný (výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouva). Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. karty zákazníka. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Získané údaje pak byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který úvěruschopnost žalovaného vyhodnotil. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 19. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, celkem tedy částku 54 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 900 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 32,15 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou [číslo]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 57 750 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 4. 2022 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 a podacím lístkem). 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze zákaznické karty ze dne 19. 1. 2020 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu spolu s dalšími 2 členy domácnosti. Tato skutečnost měla být ověřena nájemní smlouvou. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou na pozici řidič taxi. Zaměstnání mělo být ověřeno telefonicky. Dále bylo uvedeno, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 38 500 Kč a sestává z příjmu ze zaměstnání. Celkové výdaje uvedl žalovaný ve výši 20 800 Kč, které sestávají z výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč, z osobních výdajů ve výši 5 000 Kč a z dalších výdajů ve výši 3 800 Kč. Použitelný příjem byl tak stanoven na 17 700 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že údaje v ní uvedené byly ověřeny na základě pracovní smlouvy. Žalobkyně však nepředložila nájemní smlouvu ani pracovní smlouvu. 7. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 8. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalovaného, přičemž informace takto získané byly zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. K tvrzeným skutečnostem o údajích zanesených do zákaznické karty (příjmy a výdaje, zaměstnání a bydlení žalovaného) nebyl předložen žádný důkaz (např. výplatní pásky, pracovní smlouva či nájemní smlouva). Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 9. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k