19 C 337/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] 00 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2018 [číslo] (dále jen„ smlouva“). Tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve registrovala zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění jí byl zřízen uživatelský účet. Následně žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádala o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, a to převodem na jí sdělený bankovní účet č. [bankovní účet] Tyto peněžní prostředky měly být splaceny dne 7. 2. 2018. Žalovaná však sjednanou částku do uvedeného data neuhradila ani z části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 13. 4. 2021. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč a dále žalobkyně požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 2. 2018 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována prostřednictvím lustrace žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 8. 1. 2018 se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splatit dne 7. 2. 2018, a to formou jednoho bezhotovostního převodu na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě ([bankovní účet]), žalovaná však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradila (prokázáno potvrzením o odeslání finančních prostředků ze dne 8. 1. 2018). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky výše pohledávky činila 12 694 Kč. Žalovaná byla o postoupení pohledávky řádně vyrozuměna a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a podacím archem). Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, neučinila tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 a podacím archem). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované odkázala pouze na provedenou lustraci z veřejně dostupných registrů, jak je uvedeno výše. K těmto skutečnostem však neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli jinak zkoumala úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, jak úvěruschopnost žalované byla zkoumána, nebyla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) soudem dále vyzývána k doplnění tvrzení a důkazních prostředků, ani upozorňována na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalované skutečně řádně zkoumala. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,