19 C 364/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 691,42 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z této částky od 13. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně. V této žalobě uvedla, že žalovaný prostřednictvím žádosti o úvěr zveřejněné na internetových stránkách [webová adresa] uzavřel dne 12. 2. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 691,42 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit nejpozději dne 12. 4. 2019, přičemž do této doby neuhradil ničeho. Dne 1. 1. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho a celková dlužná částka tak činila 13 691,42 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl předžalobní upomínkou ze strany právního zástupce žalobkyně vyzván k uhrazení dlužné částky, přičemž ani po této výzvě ničeho neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází CRKI, BRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených skutečností právní předchůdkyně žalobkyně neměla pochybností o možnosti a schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto jeho žádosti o úvěr bylo vyhověno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 10. 3. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k jednání dostavil, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění a o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému dne 12. 2. 2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 691,42 Kč, celkem tedy částku 13 691,42 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzením o provedené platbě). Smlouva sice nebyla podepsána žalovaným a nebyla datována, při jednání však žalovaný uzavření smlouvy nerozporoval, proto soud vychází ze skutečnosti, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena. Žalovaný neuhradil na jistinu za dobu trvání smlouvy ničeho. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou, v rámci které žalovaného vyzval k úhradě nejpozději do 3 dnů (prokázáno dopisem nazvaným výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek včetně dvou příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 a podacím archem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází CRKI, BRKI, CEE a ISIR. K tvrzeným skutečnostem nebyl ze strany žalobkyně předložen žádný důkaz, žalobkyně ani nezkoumala žádné doklady předložené žalovaným. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Navíc žalovaný uvedl, že v době poskytnutí předmětného úvěru již měl u právní předchůdkyně sjednán úvěr jiný, minimálně jeden, který sjednal ve stejný měsíc, a také tento úvěr nesplácel. Vedle těchto úvěrů měl sjednány ještě další, menší či větší, úvěry, které nesplácel, proto je vedeno exekuční řízení. 8. Pouhé nahlížení do dostupných registrů a evidencí k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). 9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezohlednila skutečnost, že žalovaný již má sjednány další úvěry, které nesplácí. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. 10. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaný zcela nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 10 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 13 691,42 Kč ve výši 9,75 % ročně od 13. 4. 2019 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 21. 12. 2021, do zaplacení. 11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného