19 C 376/2021-80 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 10. 2020 a doplněnou podáním ze dne 23. 12. 2021 se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení částky ve výši 44 980,37 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 38 598,26 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 836,72 Kč a dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 4 045,39 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení spolu s náklady v případě ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 6. 2006 uzavřela elektronickou formou se žalovanými smlouvu o revolvingovém úvěru č. 2423523, na základě které žalobkyně schválila žalovaným čerpání úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, který byl následně navýšen na 40 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 2,21 % měsíčně. Žalovaní se zavázali úvěr splácet ve splátkách 799 Kč měsíčně, po navýšení splátka činila 1 480 Kč. Žalovaní rovněž přistoupili k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ schopnosti splácet úvěr a zavázali se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu vůči žalobkyni [příjmení]. Sjednaný úvěr byl žalovaným vyplacen dne 14. 6. 2006, a to převodem na účet žalovaného [číslo] č. [bankovní účet], který od listopadu 2016 patří žalované č. 2 Celkem žalovaní čerpali 121 542,98 Kč. Žalovaní žalobkyni celkem na předmětný úvěr uhradili 222 230,78 Kč, přičemž částka 82 908,63 Kč byla započtena na jistinu. Jelikož byli žalovaní v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně od smlouvy dne 1. 6. 2020 odstoupila. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno dne 2. 6. 2020 a nabylo účinnosti ke dni 13. 6. 2020. Žalobkyně současně žalované vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 1. 9. 2020. Žalovaní přes tuto výzvu ničeho dalšího neuhradili. 2. Žalovaní se k věci nevyjádřili. 3. Se souhlasem účastníků soud nenařídil jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (§ 115a o.s.ř.). 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanými uzavřela dne 13. 6. 2006 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 2423523, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, a na základě které byl žalovaným poskytnut úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč, přičemž byla sjednána možnost limit zvýšit. Žalovaní se zavázali úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 799 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 2,21 % měsíčně. Zároveň bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaných splácet úvěr, na které se žalovaní zavázali hradit měsíční pojistné ve výši 0,65 % z aktuálního dluhu (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem a rámcovou smlouvou o pojištění [číslo] včetně všeobecných pojistných podmínek). Z žalobních tvrzení žalobkyně, z kopie přehledu plateb žalovaného a vyúčtování a z kopie výpisu účtu vyplývá, že žalovaní čerpali úvěr v celkové výši 121 542,95 Kč a uhradili částku v celkové výši 222 230,78 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka 82 908,63 Kč. Tuto skutečnost žalovaní nerozporovali, soud má proto za prokázané, že žalovaní skutečně uhradili pouze částku 222 230,78 Kč. Žalovaný č. 1 byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě dluhu (prokázáno upomínkami ze dne 1. 8. 2019, 1. 5. 2019, 1. 2. 2019, 1. 11. 2019, 1. 12. 2019 a 1. 9. 2019). Z důvodu prodlení žalovaných v souladu se smlouvou žalobkyně od smlouvy odstoupila a o této skutečnosti žalované informovala a současně je vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisy ze dne 1. 6. 2020 a 1. 9. 2020 včetně podacích archů). Žalovaní dlužnou částku neuhradili ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalovaným zaslal předžalobní upomínku a vyzval je k úhradě dlužné částky (prokázáno citovanou výzvou ze dne 1. 9. 2019 a podacím lístkem). 5. Z předmětné smlouvy soud zjistil, že žalovaný č. 1 uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u Pražských vodovodů a kanalizací. Dále žalovaný uvedl, že žije s družkou v domě jako nájemník, má 1 vyživovací povinnost, čisté měsíční příjmy činí 15 902 Kč, měsíční výdaje 1 215 Kč a rodinné přídavky 360 Kč. Žalovaná č. 2 uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou u [právnická osoba] s. r. o. Dále žalovaná č. 2 uvedla, že čisté měsíční příjmy činí 12 038 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 8. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 9. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Dle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 457 obchodního zákoníku. Žalobkyně dle smluvního ujednání žalovaným úvěr skutečně poskytla, žalovaní svůj závazek co do vrácení jistiny ve výši 38 598,26 Kč nesplnili. 13. Celkem žalovaní na úvěru čerpali částku 121 542,98 Kč a uhradili částku ve výši 222 230,78 Kč, přičemž na jistinu bylo započteno 82 908,63 Kč, na úhradu pojistného částka 32 370,11 Kč a na úhradu úroku částka 102 771,65 Kč. V dané situaci má soud za to, že je třeba aplikovat § 165 z. č. 257/2016 Sb. podle kterého:“ posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle ustanovení § 86 se použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Účinnost tohoto zákona nastala dne 1. 12. 2016 a od této doby do podání žaloby (26. 10. 2020) žalovaní dle rozpisu splátek uhradili jen na úrocích částku 24 099,24 Kč a na částce za pojištění 9 614,79 Kč. Soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že předepsaný úrok žalobkyně vyčíslila jen za období od 16. 2. 2019 do 29. 5. 2020 částkou 11 214 Kč. Je tedy patrné, že za období od účinnosti předmětného zákona do podání žaloby byl úvěr navýšen o významnou částku, přičemž žalovaní úvěr přeplatili téměř o 101 000 Kč. 14. Pro úplnost soud uvádí, že postup uzavření pojistné smlouvy má za rozporný se zásadami ochrany spotřebitele, když na předmětnou pojistnou smlouvu o pojištění bylo odkázáno ve smlouvě o úvěru pouze drobným písmem. Dle názoru soudu žalovaní tímto způsobem nemohli být řádně obeznámení s podmínkami pojistné smlouvy. Navíc pro dlužníky nemohlo být předem zřejmé, jak vysokou měsíční splátku budou na pojistném hradit, když toto bylo sjednáno ve výši 0,65 % aktuálního dluhu. 15. Soud nemohl přehlédnout skutečnost, že již od účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a posléze z. č. 257/2016 Sb. je při posuzování spotřebitelského úvěru (tím vztah jednoznačně je) posuzována otázka zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy ke dni 13. 6. 2020, přičemž smlouva byla uzavřena v roce 2006. Z hlediska zásad obecné morálky proto soud nemůže přistoupit k posouzení smlouvy o úvěru jinak než v kontextu účinného zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. jen proto, že žalobkyně uplatnění pohledávky vzniklé z předmětné smlouvy u soudu odložila téměř o 14 let od doby uzavření smlouvy. 16. Z těchto důvodů soud uplatněnému právu žalobkyně nemůže poskytnout ochranu z titulu platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť takto uplatněnou pohledávku považuje za v rozporu s dobrými mravy § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s § 3030. Soud proto právní vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení. 17. Žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 o. z. spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od doručení žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezalož