21 C 5/2022-38 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 250 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 1. 8. 2020 v době kolem 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno] na adrese [adresa], [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem pokladny k východu z prodejny. Když jí bylo obsluhou prodejny [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ poškozená“), která je zaměstnankyní [jméno] [příjmení], [IČO], bráněno v odchodu, kladla fyzický odpor, poté vstoupil žalovaný do prodejny, poškozenou několikrát udeřil rukou do obličeje a s odcizeným zbožím s [jméno] [příjmení] utekli. Svým jednáním žalovaný poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za toto jednání byl žalovaný shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka], z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele dle vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rámci pojistné události [číslo] vyplatila žalobkyně dne 24. 2. 2021 poškozené částku ve výši 17 250 Kč za náhradu újmy z pracovního úrazu zahrnující bolestné za 69 bodů (250 Kč za 1 bod). V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 17 250 Kč. K úhradě této částky byl žalovaný vyzván písemně dopisem ze dne 13. 6. 2021, 14. 6. 2021, 3. 8. 2021 a 23. 9. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž úhradu příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje soudu sdělilo, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Žalovaný má v současné době bydliště na ubytovně v ul. [ulice a číslo], [obec], jak vyplývá ze sdělení soudního doručovatele. Soud se proto nejprve zabýval pravomocí českého soudu ve věci rozhodnout, neboť se jedná o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. 5. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká [obec] a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015) i věcná působnost (jde o spor o náhradu škody). Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), jakož i vznik škody na území ČR (příslušnost podle článku 7 nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu. 6. Na základě listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. 7. Poškozená byla zaměstnaná u [jméno] [příjmení], [IČO], na dohodu o provedení práce od 2. 1. 2020 do 31. 12. 2020 na pozici prodavačky s místem výkonu práce na adrese [adresa] (zjištěno z dohody o provedení práce uzavřené mezi poškozenou jako zaměstnancem a [jméno] [příjmení] jako zaměstnavatelem dne 30. 12. 2019). Žalovaný dne 1. 8. 2020 v době od 14:10 hodin do 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno] na adrese [adresa], přičemž [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem pokladny k východu z prodejny. Když jí bylo obsluhou prodejny – poškozenou, která je zaměstnána u [jméno] [příjmení], bráněno v odchodu, kladla fyzický odpor, načež žalovaný vstoupil do prodejny a poškozenou několikrát udeřil rukou do obličeje, čímž jí způsobil tržnou ránu na obličeji a zlomenou lícní kost. Poté žalovaný s [jméno] [příjmení] s odcizeným zbožím utekli. Svým jednáním žalovaný poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření, bez vystavení pracovní neschopnosti. Žalovaný byl za výše uvedené jednání uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně mu byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu nahradit [jméno] [příjmení] společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] škodu ve výši 380 Kč (zjištěno z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Poškozená byla dne 1. 8. 2020 převezena k vyšetření do oblastní nemocnice v [obec] (zjištěno ambulantní zprávou Oblastní nemocnice [právnická osoba], nemocnice Středočeského kraje z 1. 8. 2020), další ošetření proběhlo dne 10. 8. 2020 (zjištěno ambulantními zprávami Oblastní nemocnice [právnická osoba], nemocnice Středočeského kraje z 10. 8. 2020). O úrazu byl zaměstnavatelkou poškozené sepsán záznam (zjištěno ze záznamu o úrazu ze dne 5. 8. 2020). Po napadení se poškozená od 1. 8. 2020 do 20. 9. 2020 léčila, přičemž způsobené poranění bylo ohodnoceno 69 body (zjištěno lékařským posudkem o ohodnocení bolesti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 2. 2021). Pojistná událost byla žalobkyni zaměstnavatelkou poškozené nahlášena dne 24. 8. 2020 (zjištěno z hlášení pojistné události [jméno] [příjmení] jako pojištěnou ze dne 24. 8. 2020) a k 26. 8. 2020 došlo k registraci této pojistné události, což bylo oznámeno poškozené i její zaměstnavatelce (zjištěno z oznámení žalobkyně o registraci pojistné události [číslo] ze dne 26. 8. 2020 zaslanému poškozené a z oznámení žalobkyně o registraci pojistné události [číslo] z 26. 8. 2020 zaslanému [jméno] [příjmení]). Žalobkyně poškozené uhradila dne 24. 2. 2021 částku ve výši 17 250 Kč (zjištěno dokladem o výplatě pojistného plnění). Vyplacenou částku požadovala po žalovaném, jehož opakovaně vyzývala k její úhradě (zjištěno z výzev žalobkyně ze dne 13. 6. 2021, 14. 6. 2021, 3. 8. 2021 a 23. 9. 2021). K úhradě dlužné částky byl žalovaný naposledy vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně písemně předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021), odeslanou dne 25. 11. 2021 (zjištěno z podacího lístku). 8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 9. Žalovaný dne 1. 8. 2020 v době od 14:10 hodin do 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno] po té, co [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem poklady k východu prodejny a poškozenou jí bylo bráněno v odchodu, vstoupil do prodejny a několikrát udeřil poškozenou rukou do obličeje. Tímto napadením poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za uvedené jednání byl žalovaný trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 138/2020 ze dne 31. 8. 2020 uznán vinným z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalovaná byla zaměstnankyní [jméno] [příjmení], která jako pojištěná uvedené jednání u žalobkyně nahlásila jako pojistnou událost. Žalobkyně proto poškozené vyplatila dne 24. 2. 2021 částku 17 250 Kč jako náhradu újmy z pracovního úrazu zahrnující bolestné za 69 bodů. Následně čtyřmi dopisy vyzývala žalovaného, aby jí vynaložené náklady nahradil. Žalovaný neuhradil ničeho, a to rovněž přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně odeslanou 25. 11. 2021. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následně. 11. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba mimosmluvní vztahy založené po 11. 1. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím II). Podle čl. 4 nařízení Řím II platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se pr