7 C 307/2021-43 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 20. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 9 944 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené půjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 12. 2007. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 13 568 Kč, tvořenou půjčkou 8 000 Kč a souhrnným poplatkem 5 568 Kč v 53 týdenních splátkách po 256 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil dne 529. 4. 2008, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 18. 12. 2008. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná částka se skládala z jistiny 5 863,21 Kč a souhrnného poplatku ve zbylé výši 4 080,79 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 9 973,64 Kč a zákonného úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání, a to i přestože došlo k částečnému zamítnutí žaloby, neboť zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení důkazů soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, kde má též trvalé bydliště, avšak ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o bezúčelovém úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4, 17 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 6. Žalovaný dne 13. 12. 2007 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 5 568 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Splátky měly být nejprve započteny na úhradu souhrnného poplatku (viz článek 5 smluvních podmínek). Žalovaný na dluh uhradil celkem 3 624 Kč (viz tvrzení žalobkyně). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podací lístek). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2021, podací lístek). 7. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. <i>8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>9. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>10. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>11. Dle § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> <i>12. Dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> 13. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 8 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy s tím, že splátky budou nejprve započteny na úhradu souhrnného poplatku. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku 3 624 Kč, která měla být započtena v souladu se smluvními podmínkami nejprve na souhrnný poplatek. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni. 14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 15. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 12. 2007 a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 8 000 Kč a souhrnný poplatek činil 5 568 Kč. Podle smluvních podmínek při 53 týdenních splátkách činní RPSN (roční procentní sazby nákladů) 206,8 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (13 568 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny, úroků a případných nákladů souvisejících s úvěrem. Souhrnný poplatek se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů právního předchůdce žalobkyně s půjčkou. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo podle výpisu z obchodního rejstříku mimo jiné i poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl soud k závěru, že půjčky poskytovala za úrok a souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč je tak cenou peněz, za kterou právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčení jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatelka půjčovala peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 69,6 %. V daném případě úrok 69,6 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak čtyřikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. 16. Soud se dále zabýval oddělitelností tohoto ujednání od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce, resp. smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelkou, kterou byla právní předchůdkyně žalobkyně) výše RPSN (v případě 27ti splátek 460,9 %, 40ti splátek 294,1 % a 53ti splátek 206,8 %) a z ní vyplývající výše splátek a výše souhrnného poplatku, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN, potažmo souhrnného poplatku, by nedošlo k poskytnutí půjčky žalované. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Po vypočtení souhrnného poplatku byla tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že nejprve byly započitatelné na částku odpovídající souhrnnému poplatku a poté částku odpovídající jistině. Bez zaplacení souhrnného poplatku by tedy nedošlo ke splacení půjčky, tzn., že zaplacení půjčky je podmiňováno zaplacením souhrnného poplatku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný souhrnný poplatek činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce (rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku). 17. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, žalovaný převzal částku ve výši 8 000 Kč, uzavřená smlouva o půjčce [číslo] je však z